Hněv

Hněv může mít různou intenzitu a může zahrnovat širokou škálu duševních stavů – pocity odporu, zlosti či podráždění, ale i prudké a neovladatelné stavy zuřivosti nebo až nenávisti.
Ve slovnících psychologie je hněv často definován jako silná afektivní reakce na negativní podnět, například urážku či frustraci.
Negativní hodnocení podnětu a následná hněvivá reakce bývají však do značné míry podmíněny subjektivním vnímáním dané skutečnosti a naučeným chováním.
Hněv je základní obranný mechanismus, kterým chráníme svoje „já“ a svoji osobnost.
Je-li naše „já“ napadeno, poplašný systém organismu reaguje na ohrožení tím, že uvede do činnosti hněv jako základní projev pudu sebezáchovy.
Je celkem pochopitelné, že hněv má často egoistické důvody.
Rozčílíme se tehdy, když věci nemůžeme udělat podle svého nebo když jsou nám odepřeny naše touhy a přání…

(Umění řešit konflikty, Advent-Orion 2013)