Toto je čtverec!

Poseděl jsem s kamarádem Petrem u piva. Známe se už nějaký ten pátek. Vlastně je to dost pátků, zhruba dva a půl tisíce.
Petr zamyšleně řekl: Jen by mě zajímalo, kdo o tom všem rozhoduje. Kdo třeba rozhodl, že bilý muž se musí stydět za svoji historii? Kdo rozhodl, že existuje 76 pohlaví, a je zakázáno o tom pochybovat? Kdo rozhoduje o čem se mluvit musí, a naopak o čem se mluvit nesmí?
Petr neměl na mysli druholigové přenašeče, jako jsou média, aktivisti a politici, ale ten původní hlavní pramen.
Položil ještě několik KDO.
Odpovědi jsem neznal, a tak jsem připojil nějaké to PROČ.
Proč si hrajeme na demokracii, když některá rozhodnutí vlády nás posouvají do tvrdé totality? Proč se nesmí přirovnávat bombardování Srbska k dnešní válce na Ukrajině? V obou případech se tak rozhodly velmoci bez schválení Rady bezpečnosti OSN. Proč se nesmí hledat příčiny války současné a další souvislosti?
Chtějí po nás abychom zcela vážně dělali to, co americký komik JP Sears zesměšnil ve svém skeči, kde prohlásil, že si dal hodně námahy aby prošetřil situaci mezi Ruskem a Ukrajinou. Pak dodal: „Sto procent mého průzkumu zahrnuje to, že sedím před televizí s otevřenýma očima a pozastaveným myšlením.“
Myšlení se nám tedy snaží pozastavit hodně urputně.

Hodně KDO a PROČ ten večer zaznělo.
Chvíli jsme seděli a mlčeli.
Pak Petr řekl: „Stejně mám pocit, že ten čas nějak rychle utíká. Na podzim si obleču bundu na zimu a než zapnu zip je jaro“
Uběhlo to rychle. Dnes je nám lehce přes šedesát a přitom se stále na něco ptáme.
Kdo a proč?

Na zeď někdo nakreslil velký trochu šišatý kruh. Ne sprejem, ale křídou. Závan starých časů, kdy zdi zdobily nápisy křídou a oznamovaly kdo koho miluje a kdo je vůl.
Uvnitř tohoto kruhu byl nápis: TOTO JE ČTVEREC.

Tak to je. Samé takové čtverce kolem nás.