Václav Cílek: Kalifornské požáry odhalují budoucí hrozby klimatických změn i pro Evropu

Ve chvíli, kdy píši tyto řádky, tak 12 tisíc hasičů bojuje s šesti požáry, které zničily víc jak 10 tisíc budov v okolí tak zvučných lokalit jako Sunset Boulvard, Palisades či Malibu.

Je to téma, o kterém určitě hodně uslyšíme, protože nadaní a bohatí lidé, kteří zde žili, přišli o své zlaté medaile, sošky oskarů či platinové desky. Ale v tuto chvíli nás spíš zajímá, co se přihodilo, a zda se něco podobného nemůže stát i u nás.

Kalifornie je svým způsobem extrémní stát s velkým množství boháčů i bezdomovců. Celkem třetina domů je roztažena do okolí přírody či dokonce divočiny a celých 45 % nových domů se staví v lesním prostředí. Nejedná se o les v našem smyslu slova, ale o tzv. chaparral, tedy spíš houštinu, kde obvykle převládají nízké duby podrostlé pelyňky, šalvějí, suchomilnými růžemi, medvědicemi, škumpou a mnoha desítkami dalších druhů, často v podobě polokeřů. Chaparral se podobá středozemní makchii, která vzniká v podobném typu klimatu s vlhkými zimami a horkými, suchými léty. Obě formace udržují přízemní požáry a okus velkých býložravců. V přirozených podmínkách hoří chaparral v průměru jednou za 100-150 let, ale pokud jsou v něm postaveny domy, tak obvykle každých 20-30 let, protože Američané rádi grilují, občas kouří a někdy z drátů elektrického vedení rozhýbanými větrem přeskočí jiskra.

Velké srážky, které asi před rokem postihly Kalifornii podpořily vegetaci, Chaparral rozkvetl, ale zase rychle uschnul, protože leckde nepršelo celé měsíce. Malá jiskra v poměrně hustě osídlené oblasti přeskočí rychle, zejména když jí pomůže silný vítr. V Kalifornii pozorují 10krát až 30krát do roka tzv. ďábelské větry, devil winds, kterým se častěji říkají svatoanenské větry (Santa Anna winds). Ty vznikají v Mojavské poušti či ještě dál na východ v polopouštních oblastech Nového Mexika a dalších států. Jsou horké a suché. Vystoupají do velkých výšek a pak stékají směrem k pobřeží. Nad kalifornskými horami se ochladí a pak jako tzv. katabatické, z hor sestupující, stále ještě teplé a velmi suché větry, prudce klesají k moři a pomáhají jiskrám nabýt obrovského rozměru. Nejčastěji se měří jako rozdíl atmosférického tlaku mezi pouštním Las Vegas a přímořským letištěm v Los Angeles. Dosáhne-li tento rozdíl 9 milibarů, je třeba se začít starat.

Požáry v Kalifornii žádného meteorologa nepřekvapují. Prostě sem patří, ale přeci jenom, lednový požár byl o dost větší, než se předpokládalo. Navíc kalifornské počasí se v posledním desetiletí posunulo do režimu, který je spíš lidově označován jako „whiplash“ Jméno popularizovalo stejnojmenné psychologické drama z roku 2014 režiséra Damiana Chazella s Milesem Tellerem a dalšími herci. Whiplash je rovněž prásknutí bičem, při kterém se špička biče rychle pohybuje z jedné krajné polohy do druhé. Podobně bývá označována i hyperextenze krku, což je abnormálně zvýšený rozsah pohybu z jedné strany na druhou. Zatím hledám český název, ale věcná definice je zřejmá: jedná se o rychlé střídání extrémních stavů počasí, nejčastěji až povodňového vlhka a až krizového sucha. O americkém suchu nás informuje výborný portál tzv. „Drought Monitor“, který počátkem ledna ukazoval ohrožení suchem pro 22 milionů Kaliforňanů, ale ještě výrazněji dopadal na okolní jihovýchodní státy, tedy na ta místa, kde svatoanenské větry rodí.

Tuto meteorologickou situace je pak nutné kombinovat s ekologickou situací popisující masivně a do hloubky prorostlé rozhraní mezi městem a divočinou (tzv. WUI, neboli wildland urban interface), kde se očekává, že asi 90 % požárů vzniká lidským přičiněním, ať již záměrně nebo prostou nepozorností. Co se bude dít dál? Především Ameriku, a myslím že o něco později i Evropu, bude čekat velká pojišťovací krize. Některé firmy zkrachují, jiné odejdou, další navýší poplatky a některé čtvrtě budou nepojistitelné. Spory se potáhnou celé roky, protože za situace kritického sucha a notoricky špatného stavu americké vodovodní infrastruktury se tu a tam ukáže určité lidské zavinění, ale je nutné říct, že požáru této velikosti by neodolal žádný vodovod.

Ale rovněž se ukazují další, spíš sociální jevy. Požární letadlo se srazilo s neznámým dronem zřejmě vyslaným, aby nafotil požár. Objevily se falešné výzvy k evakuaci i zprávy záměrně zesilující neklidnou atmosféru. Ukázalo se, že za takto velkého požáru se městům hodí víc únikových tras. Jinde sousedi pochopili vážnost situace, vyzbrojili se vysílačkami a začali monitorovat průběh požáru a navádět hasiče na nejvíc nebezpečná místa. Hasiči nepodlehli pokušení hasit mořskou vodou, protože věděli, že by došlo ke velké korozi zařízení, které by jim – až se na požár zapomene – nikdo nenahradil. Ale také se ukázalo, že podobně jako ČR zažila v Česko-saském Švýcarsku požár v mrtvé smrčině, tak i řada amerických lesů je mrtvá z 50-80 % a může rychle hořet. Jako další problém se ukazují obrovská datacentra, která ke svému chlazení potřebují velké množství vody, a to ve státě, kde se jí nedostává.

Pokud vstupujeme do éry požárů, jak se někdy říká, tak nejvíc ohrožené budou místa s jakoby mediteránním chodem klimatu, kde se rychle po sobě střídají extrémní období, to je ten známý whiplash. Hořlavé lesy u nás jsou buď smrčiny, které ale vesměs rostou na vlhkých půdách, anebo bory na proschlých píscích a pískovcích. Zde je podle mého názoru riziko požáru největší. Rovněž víc bouří znamená víc jisker a také lesy poničené požáry jsou náchylnější k erozi. Očekávám další velké středomořské požáry i zvýšené ohňové nebezpečí ve tmavé smrkové tajze. Myslím, že naši požárníci by se měli připravovat k zásahům v zahraničí a že tyto zkušenosti se nám mohou hodit i doma.

Václav Cílek National Geographic