Věrní přátelé

Jeden pán měl věrného čeledína, ale špatně se o něj staral. Dával mu staré šaty, málo jídla, ani svou postel neměl a spal ve stáji. Jednou onemocněl.
„Ty lenochu,“ křičel pán. „I tak musíš pracovat!“ Ale když čeledín slábl a nemohl pracovat, vyhodil ho ze statku. Stál uprostřed cesty a nevěděl, kam jít. Posadil se na krajnici, a tak čekal na svůj konec. Šel však kolem nějaký člověk – pomohl mu, posílil ho jídlem a dal mu napít. Když čeledín nabyl sil, poděkoval a řekl:
„Nemám žádnou práci. Taky se necítím nejlépe, ale kdybych ti mohl sloužit, rád bych to udělal.“
„Ano!“ řekl ten člověk. „Buď mým přítelem a pojď se mnou.“ A tak žili v přátelství a spokojenosti a navzájem si sloužili. Co se nepodařilo jednomu, to zvládl druhý. Dověděl se ale o tom jeho bývalý pán.
„Proč ses nevrátil, abys mi sloužil?“ vyčetl mu. „Zůstala tu spousta práce, která na tebe čeká. Jsi nevděčný člověk! Já ti připomenu povinnosti jinak!“
„Říkej tomu, jak chceš,“ odpověděl čeledín, „ale pamatuj si: věrnost a vděčnost je jenom pro opravdové přátele a nezná ani pány, ani čeledíny.“

(Zdroj: internet)