Ženy k mužům potřebují vzhlížet. Často jim ale chybí důvod, říká kouč

Jan Šulec se koučinkem zabývá už osm let. V rozhovoru nám prozradil například to, proč ženy nemají rády slabé kluky ani „macha “, jaký je rozdíl mezi nevěrou u mužů a u žen a jak se muži staví k milenkám.

„Ženy jsou dlouho samy, protože hledají ideál. A často si pak stejně najdou muže podle emočních vzorců z dětství, s nímž nemusí být spokojené, nebo jim nějak ublíží. Přitahují si k sobě muže, kteří jsou například nevěrní,“ říká kouč a mentor ve společnosti PURE MIND Jan Šulec s tím, že někdy jsou muži naopak až moc hodní, což také není dobře. „Nenastaví si hranice, ve všem vyhoví a ženy v nich postupně přestanou vidět chlapa. Postrádají u nich zdravou mužskou dominanci,“ dodává Šulec, který sice započal profesní dráhu praxe na soudce, ale rozhodl se nakonec pro koučování a terapie. Mimo jiné má svůj YouTube kanál Jak to vidí chlap, kde naprosto autenticky a přehledně vysvětluje různá vztahová témata.

Začneme seznámením. Radíte ženám i mužům, jak nedělat chyby na první schůzce. Můžete nějaké vyjmenovat?

Nejprve je dobré si uvědomit, že žena má v dnešní době díky online světe větší výběr, větší šance, a tak logicky více vybírá. Doporučuji, ať muže neodepíše hned po prvním rande, ale vnímá ho i z hlediska jeho potenciálu. Mnohdy očekávání silné chemie vede k opakovaným vztahovým vzorcům, které jsou pro ženy toxické (např. vztahy s manipulátory). Pro tyto případy je dobré na sobě zapracovat, poznat sama sebe v tom smyslu, co mě opakované vztahové karamboly učí a projektují. Díky posílené sebehodnotě pak třeba uvidím kvalitu v někom, koho bych dříve nechtěla.

Co máte na mysli těmi opakovanými vztahovými vzorci?

Ženy, respektive každý z nás, si v sobě neseme emoční vzorce z dětství díky prostředí, v němž jsme vyrůstali. To nás formovalo, a vznikala v nás díky tomu různá přesvědčení. Primárně jde o vztah s rodiči. Například tedy žena, která měla složitý vztah s otcem, ať už byl třeba agresor, nebo se jí vůbec nevěnoval, toto v dětství vnímala, ovlivnilo to její sebevědomí, i vnímání mužů. Nabytá přesvědčení si pak nese do partnerských vztahů.

Neobhajuji nevěru, jen říkám, že s tím muž musí více „bojovat.“ Záleží na morálním kompasu, jak se nakonec rozhodne. Mnoho mužů je věrných a monogamie pro ně není zásadní problém, ten pocit strádání není velký.

Jak se taková přesvědčení mohou do vztahů v dospělosti propisovat?

Jako příklad můžeme uvést ženu, která se bojí zklamání a má v sobě na podvědomé úrovní mnohé bloky. Často si tak podvědomě nastaví, že muže vlastně ani nepotřebuje. Stává se silnou, soběstačnou ženou a v kontextu dnešní doby jí pak připadá, že muži kolem ní jsou slabí, nezajímaví. Na druhou stranu muži, které vnímá jako silnější, mají potenciál její zranění z dětství znovu probudit, takže sem tam se jí třeba stane, že se někomu takovému otevře, ale on ji potom zklame. Proto je důležité zranění postupně léčit a zažité vzorce oslabovat.

Tohle je tak trochu fenomén dnešní doby, ženy muže nepotřebují…

Ano, společnost tohle podporuje. Dnešní doba hodně apeluje na stírání rozdílů mezi ženami a muži.

Ženy ve své pozici sílí, a naopak muži jsou ve své mužské energii kroceni. Začíná to už ve škole, kde děti učí učitelky, tedy opět ženské vzory. A všimla jste si, že kluci se už ani moc neperou? Neříkám, že by si měli ubližovat. My jsme se ale rvali tak, že jsme neubližovali slabším. Vytvářeli jsme si tím mezi sebou přirozenou klukovskou hierarchii a určovali role. Dnes si kluci místo řádění venku sednou k počítači a schovávají se za imaginární postavičky z her. Neříkám, že všichni, ale má to tak velká část.

Vždyť ale ženy nechtějí rváče...

Nejde o to se rvát, ale mít v sobě zdravou mužskou energii, která nestagnuje. Ženy nechtějí tupého rváče, ale zároveň potřebují cítit, že jsou s mužem v bezpečí, že je ochrání. A tady nastává problém. Když je muž až moc hodný, vše odsouhlasí, nemá svůj názor, je jako dítě. Právě ze strachu, že se žena bude zlobit. S takovým mužem se pak žena cítí frustrovaná a ztrácí k němu respekt.

K nám chodí hlavně muži, co jsou až moc hodní a citliví. Vědí to o sobě a chtějí se více dostat do mužské síly, fyzické i mentální. Společnost ale apeluje na obraz muže, který má být především empatický, aby o všem mluvil, vše chápal a pomáhal doma. Máma takovým mužům v dětství říkala, že musí být hlavně hodným klukem. Takový muž pak ale často zjišťuje, že pro ženy není atraktivní, že je v kolonce kamarád, případně v partnerském vztahu nerespektovaný. Z druhé strany pak slyší rady různých influencerů, že je nejdůležitější být maskulinní, drsný, uzavřený emocím, mít otevřené vztahy. Takový muž se pak ztrácí v informacích, zmítá se mezi dvěma extrémy, chce být všechno, a zároveň ještě více ztrácí svou zdravou, autentickou podstatu.

Ženy nechtějí tupého rváče, ale zároveň potřebují cítit, že jsou s mužem v bezpečí, že je ochrání. A tady nastává problém. Když je muž až moc hodný, vše odsouhlasí, nemá svůj názor, je jako dítě.

Když jsme u těch rozdílů, vidíte je i v nevěře? Podvádí žena jinak než muž?

Žena podvádí kvůli tomu, že jí něco chybí. Muž je evolučně nastavený tak, že rozšiřuje geny. Existují i promiskuitní ženy, ale to proto, že si tím potřebují navýšit sebevědomí (např. svou hodnotu vnímají pouze skrze své tělo). Obecně je to ale evolučně nastavené tak, že žena si vybírá toho nejkvalitnějšího partnera. Chlap se nevěrou často utvrzuje v samčí pozici. Může říct, že má super ženu, ale stejně ho to láká zkoušet i jiné. Nevěra ženy bývá fatálnější, právě protože je důkazem, že jí ve vztahu něco zásadního chybí.

Skoro to vypadá, že to je v pořádku, když muži podvádí.

Neobhajuji nevěru, jen říkám, že s tím muž musí více „bojovat“. Záleží na morálním kompasu, jak se nakonec rozhodne. Mnoho mužů je věrných a monogamie pro ně není zásadní problém, ten pocit strádání není velký.

Pojďme k těm ženám, co jim chybí, když podvádí?

Pozornost, láska. Anebo také to, že toho muže přeroste, že není silný. Žena chce k muži vzhlížet, to je jedna z nejzákladnějších potřeb, co mi ženy na terapiích zmiňují. Ale často se stává, že nemají důvod.

Ve většině případů ke mně muži přichází, když už je pozdě. Alespoň v tu danou chvíli ten vztah už nejde zachránit. Ale stává se, že se pak po čase k sobě se ženou vrátí. Je to tehdy, když muž na sobě opravdu zapracuje a žena vnímá jeho změnu.

Co radíte muži, kterého žena přerostla?

Že musí na sobě začít pracovat, protože se mu v tomto případě probouzí nějaké jeho negativní přesvědčení (např. že není dost dobrý). Muži, kteří se vedle ženy v nějaké rovině cítí nejistí, často jednají manipulativně, ženu začnou ponižovat, srážet ji, a tím ji „dostávají pod sebe“. To je samozřejmě toxické, ale na mnoho žen to bohužel funguje. Zdravé je na sobě začít makat. Sport, zejména ten bojový nebo fitness, nastartuje mužskou energii. Mužům pomáhá i vášeň pro věc, pustit se do nějaké seberealizace, mnohdy změnit profesní obor, začít například podnikat, najít motor v sobě.

Pomůže to vztahu?

Je to složitější. Ve většině případů ke mně muži přichází, když už je pozdě. Alespoň v tu danou chvíli ten vztah už nejde zachránit. Ale stává se, že se pak po čase k sobě se ženou vrátí. Je to tehdy, když muž na sobě opravdu zapracuje, a žena vnímá jeho změnu.

Jaké jsou další důvody, proč k vám muži chodí?

Že nemohou najít partnerku. A je to tím, že mají příliš velké množství energie hodného kluka, chybí jim ta mužská, jsou nejistí, ve všem vyhoví. Ale to je právě zrádné. Vyhovují proto, aby něčeho dosáhli, což je neautentické, slabé. A to ženy právě nechtějí. Takoví muži je nepřitahují.

A co říkáte na model, když muž má vedle manželky milenku řadu let?

To řeším často. A z obou stran. Málokdy jsem viděl tak rozbořené muže. Není pro ně jednoduché se rozhodnout mezi milenkou a rodinou. Mají ženu, děti, dům. Pak si s někým začnou, myslí si, že to bude jen o sexu, ale oba se zamilují, a když milenka začne tlačit, on začne slibovat. Ale často sliby nedodrží. Hledá různé výmluvy a deadliny, že dítě jde do školy, má maturitu atd. Ale ve skutečnosti je to proto, že se mu nechce opouštět ten jeho svět, a hraje o čas. A není to jen o ženě a dětech, ale je v tom více věcí – rodiny, které se znají, společní přátelé, vybudované hnízdo, dům, finance. A to se mu nechce vyměnit a začít znovu. Žena, když se zamiluje, pálila by mosty, ale s muži to tak nebývá.

Když říkáte, že k vám chodí zničení muži, je to tím, že na ně milenka tlačí?

Ano, kdyby netlačila, tak je muž šťastný, to by takhle mohl žít donekonečna. Mít dvě ženy, to mu vyhovuje. Ale pozor, on tu milenku opravdu může milovat, ale nechce ztratit svůj dosavadní život. Chce mít všechno.

Ještě je tady další rovina, že nechce přijít o milenku, a má hrůzu z toho, že ona by si našla někoho jiného, proto jí slibuje hory doly. Ale to je ten jeho sobecký pohled. A úplně nejideálnější pro něj by bylo manželku vyškrtnout a milenku si nastěhovat do svého života, domova s dětmi a tak dále, ale to je nereálné. Ti muži nechtějí přijmout fakt, že ať se rozhodnou, jak se rozhodnou, přinese to jisté ztráty. Taková situace nemůže být bezztrátová. Proto rozhodnutí odkládají, to vnitřní napětí je však vyčerpává a ničí.

Žena, když se zamiluje, pálila by mosty, ale s muži to tak nebývá.

Proč to ty milenky dopustí?

To má opět často svůj původ v dětství, když si ženy připadaly jako ty druhé. Častý příklad: dívka je jedináček, pak se ale narodí malá sestřička a ona si připadá zanedbávaná, jako ta druhá. A tak vzniká vnitřní přesvědčení. Milenec se taky vrací k rodině, aby jí to potvrdil. Takže zase jsme u těch vzorců.

Co má taková milenka dělat?

Většinou jí život sám určí, co má dělat. Znám ženu, která čekala na toho svého jedenáct let, potom se rozvedl. Ale je důležité, co nám dělá dobře, jestli se ta žena trápí, je lepší odejít. A taky hraje roli, zdali už má či nemá děti.

Já nicméně klientkám neradím, pracuji s emocemi a ony si pak odpovědí samy. Nemůžu radit, protože nevím, co je pro druhého nejlepší, ale pracuji s tím, abych uvolnil různé bloky a negativní přesvědčení. V tomto případě například již zmiňované přesvědčení, že jsem stále ta druhá. Když se na tomto zapracuje, často ta žena - milenka dojde k závěru, že už jí tento stav nevyhovuje, a opustí muže, ale ve své síle. A pak si najde partnera adekvátního jejímu novému nastavení, kde už se vnímá jako ta jedinečná.

Mám poslední otázku. Je dnešní doba náročná na vztahy?

Ano, vyvíjíme se a různě analyzujeme. Na jednu stranu je doba jednodušší, protože nám pomáhají technologie, ale na druhou stranu je složitější ve škále možností, přemýšlením o každém slovu i každém nadechnutí partnera. Většina mužů je dnes oproti minulosti slabší a více tak ve své pozici závislá na ženě.

Alžběta Bublanová flowee