Přihlásit se  |  Zaregistrovat
cz Česká republika  / 
dnes má svátek:
Květoslava (1)
Logo
Home  ~  Společnost  ~  

Život nemá zpátečku

Politika

(151)

Zábava

(284)

Společnost

(768)

Kultura

(458)

Sport

(65)
Život nemá zpátečku
<>
icon 09.05.2023 icon 3x icon 572x
Pátý stupeň vědomí – Vědomí poslání
Co tedy znamená být na pátém stupni doma?
Znamená to především to, že člověk naprosto ustoupí od svého chtění.
Lépe řečeno: svého osobního chtění, ne chtění jako takového.
Vůle je nyní naprosto propůjčena do služeb toho, co se ve mně a skrze mě chce projevit, přijít na svět.
Obecně dělám to, co dělám, protože se k tomu cítím vyzván a pohnut vyšší silou. Sloužím.
Může to obnášet tvrdou práci, ale to je člověku jedno.
….
U mise člověka samozřejmě napadá slovo misionář.
Mise na pátém stupni ale nedává vzniknout misionářům, ti patří bez výjimky na druhý stupeň.
K misionáři sice výzva přichází z pátého stupně, takže ji nevnímá jako vlastní chtění, ale jako poslání, ale interpretuje ji v kontextu druhého stupně, protože tam je jeho vědomí doma.
A říká mu, že jeho pohled na svět je správný a pohled ostatních tím pádem špatný.
A tak se cítí být povolán k tomu, aby ostatní obrátil, nebo dokonce spasil svět – ať už slovy, či zbraněmi.
Zde vidíme, že vědomí poslání může být nebezpečné.
Vezměme si jako příklad nejprominentnější – Adolfa Hitlera.
Ten bezesporu pociťoval velké poslaní. Cítil se prozřetelností vyvolený k tomu, aby německý národ přivedl k jeho pravému poslání a spasil tak svět od zamoření kapitalismem a bolševismem.
….
Skutečně vedl asketický život a není důvod pochybovat o tom, že mu nešlo o osobní moc, ale o velkou misi, které se za současného vzdání se osobních ambicí nepokrytě – a stejně tak bezohledně – dal k dispozici.
Co tedy odlišuje misi hitlerovského typu od vědomí pátého stupně?
Mise se stává nebezpečnou, jakmile se z ní stane idea, nebo přesněji řečeno ideál.
Ideál patří, tak jako ideologie a idealismus, na druhý stupeň.
Hitler byl a málokdo je ochotný to uznat, zářným idealistou.
Ideje a ideály jsou vždy dílčí, vždy jsou svázány s určitým místem.
Dokud si toho je člověk vědom, jsou prospěšné, jsou to prostě ideje, myšlenky.
Ať už jsou dobré, nebo špatné – na tom v podstatě nezáleží, ženou člověka kupředu.
Coby ideál si však idea nárokuje status čehosi mimořádného, co má všeobecnou platnost a je „správné“ pro Celek a pro všechny.
Pak začne být destruktivní.
Když byla válka prohraná, řekl údajně Hitler: Německý národ si to nezasloužil jinak. Selhal, zklamal mě.
Německý národ – byla to pro něj vždy jakási myšlenka, nikdy to nebylo nic reálného.
Hitler sloužil, ale nikoliv lidem, nýbrž své vlastní ideji, svému vlastnímu ideálu.
A od národa požadoval, aby se tomuto ideálu upsal a obětoval se stejně jako on.
Co nám pomůže se tohoto nebezpečí vyvarovat?
Reakce vědomí třetího stupně by byla: hlavně už nikoho a nic nenechat příliš vyrůst.
V konečném důsledku vede tento postoj ke kultuře nedůvěry a kontroly, k rovnostářství a zadušení růstu.
Problémem není velké a velikost samy o sobě, problémem je kontext, který dopustí, aby se staly totalitní.
Otázka by tedy měla znít: Co nám zabrání či nás ochrání před tím, abychom se nestali totalitními, následujeme-li volání Celku a sloužíme?
Této otázce se musí postavit každý celostní přístup.
Vědomí pátého stupně musí být vždy spojeno s vědomím čtvrtého stupně (srdce, láska, dospělost…), protože jedině díky tomu se se vyhne pokušení stavět se nad ostatní a považovat se za všeobecně platné.
Ne náhodou považujeme srdce za něco, co nás zlidšťuje.
Je to srdce, co dělá náš život lidským a hodným žití a je to srdce, co nás chrání před tím, abychom se povyšovali a stali nelidskými.
Proto musí mysl zůstat ve spojení se srdcem, a proto je čtvrtý stupeň v mnoha ohledech důležitější, než pátý.
Jakmile se zabydlíme na čtvrtém stupni, přijde pátý tak jako tak, sám od sebe.
Pokud se ale příliš natahujeme po pátém stupni a jeho jasnosti a vědění, podlehneme lehce pokušení toho zneužít – začneme to prohlašovat za něco osobního a považovat se za vyvolené.
Misi na pátém stupni totiž dělám jen kvůli sobě.
Vyzývá mě, abych ve službách Celku byl tím a dělal to, proč jsem tady.
Co to je, mohu zjistit jedině tehdy, když následuji Celek a nechám jej skrze sebe působit.
Tím, co dělám, účastním se stvoření, jehož jsem maličkým aspektem.
…..
Proto často slyšíme o umělcích, kterým chybí vnitřní rovnováha, trpí obrovskými psychickými problémy, nebo jsou či byli v osobním styku nepříjemní, až protivní.
Do pátého stupně nedorostli, byli jím jen při své umělecké činnosti částečně uchváceni.
Může to vyvolat otevření vědomí, které člověka vyzývá k vnitřnímu růstu – to by byl následný krok.
Pokud ale namísto toho začne být člověk domýšlivý, zničí ho to, protože vědomí „Já“ je příliš malé a příliš omezené, než aby uneslo sílu pátého stupně.
Buď člověk vyroste, nebo se tyto dveře pokouší opět zavřít, anebo se zblázní.
……
Z knihy Život nemá zpátečku od Wilfrieda Nellese (zkráceno)
https://martinvachuska.cz/
PeopleSTAR (1 hodnocení)
básničky 387
citáty 1807
vtipy 1781
zpovědi 0
videa 0
blog 205
povídky 11
Další příspěvky autora
Co víme jen díky americkým filmům
Vzájemně se srazící auta téměř vždy musí vybouchnout. Všechna telefonní čísla v ...

Nejdůležitější dárek
Jednou se tatínek rozzlobil na svou tříletou dcerku, protože zbytečně vyplýtvala...

Alfons Maria Mucha
Alfons Maria Mucha životopis tvůrce Slovanské Epopeje Alfons Maria Mucha se naro...

TOPlist TOPlist
Stránky PeopleLovePeople používají soubory cookie. (Další informace).