Zveřejňování na netu a komentáře

Seděla jsem u snídaně a projížděla socky.
Narazila jsem na článek o české herečce, která právě porodila dítě.
Většina lidí si po přečtení řekne třeba: „Aha, to je hezký.”
Případně klikne na srdíčko, napíše něco milého, nebo bez zájmu scrolluje dál.
Mezi gratulacemi se srdíčky se ale objevují pro mě naprosto nepochopitelné komentáře typu:
„Nikdy jsem o ní neslyšel. Kdo to je?”
Představuji si pána, který to napsal. Sedí doma v kuchyni, možná v trenkách, možná s cigárem a chlebem s paštikou v ruce, a cítí neodolatelnou potřebu sdělit světu, že něco neví. Samozřejmě tím chce naznačit, že někdo takový, jako je ta hérečka, je těžce pod jeho úroveň.
A tak komentuje. Aby to všichni věděli.
„Kdo to je?“ Výkřik člověka, který chce být oceněný za svou neznalost někoho, dle něj pro společnost naprosto zbytečného, a už mu nedochází, jak hloupě působí, když se ptá na něco, co si lehce může přečíst přímo v článku. Případně si další informace dohledat na internetu, který očividně používat umí.
Takových komentátorů a komentátorek existuje mnohem víc. Předvádí se různě. Nejvíc jsem zavnímala následující tři typy:
Typ A: Totální neználek
Ten píše „Kdo to je?” pod úplně všechno. Herečka? Nezná. Zpěvák? Nezná. Influencer? Nezná. Jeho svět pravděpodobně končí u Karla Gotta a možná Jardy Jágra. Všichni ostatní jsou nuly, o kterých by se nemělo psát.
Milan K.: „Kdo to je? To jméno slyším prvně v životě.”
Ano, Milane. A my zase prvně slyšíme o tobě. Život je plný nových poznatků.
Typ B: Aktivní nezájemce
Tomu nestačí, že ho něco nezajímá. On potřebuje aktivně investovat energii do toho, aby nám oznámil, jak strašně moc ho to nezajímá.
A člověk si říká: Proč tady ztrácíš svůj čas?
Michaela P.: „Tohle mě fakt nezajímá. Proč o tom vůbec píšou?”
Míšo, zlatíčko, já třeba taky nečtu články o bagrech. Ale je fajn, že pro lidi, které bagry fascinujou, takový článek existuje, viď? Svět se netočí jen kolem toho, co zajímá tebe.
Typ C: Obhájce rodiny
Jakmile se kdekoliv objeví článek o někom známém, objeví se zaručeně i komentář podobný tomuto:
Vladimír S.: „A kdo napíše o mojí babičce? Ta narozdíl od týhle nicky celý život poctivě pracovala!”
Milý člověče, tvoje babička je určitě výjimečná, zlatá žena. Ale řekněme si to upřímně. Pokud tvoje babička nevyhrála olympiádu, nenatočila kultovní film, nenadávala vulgárně svým potomkům, nebo aspoň nepobíhala nahá po městě, médiím moc reakcí, dosahu ani kliknutí na reklamy nepřinese.
A to je celé.
Proč to ti lidé dělají? Proč mají potřebu tímhle způsobem komentovat?
Mám teorii. Vlastně tři.
* Označování teritoria.
Něco jako když si pes očůrá lavičku. V jeho výměšcích je zakódováno několik důležitých informací:
Jsem tady. Existuju. Mám klávesnici a nebojím se ji použít. Jsem určitě lepčí a chytřejší než všichni ostatní. I moje babička je lepčí než všichni ostatní.
* Potřeba uznání.
Když se píše o nějaké známé osobě, automaticky se tím o pozornost okrádá naše rodina, která by si taky zasloužila prostor. O tom, že i já bych si zasloužil pár řádek, protože jsem v hospodě vyhrál místní přebor v pití piva na čas, ani nemluvím.
* Neochota přijmout, že se svět změnil.
Dřív bylo celebrit pár. Člověk znal herce, zpěváky i hlasatelky. Československý svět byl přehledný, o všech se vědělo téměř všechno.
Dneska otevřu internet a během okamžiku mě přepadne nespočet celebrit. Zjistím, že existuje dvacetiletá influencerka s větším dosahem než mají večerní zprávy na ČT1. A stačí jí k tomu „jen” natáčet videa, jak si něco patlá na obličej. Já dřu ve fabrice na směny. To není fér.
Pro spoustu lidí je to nepochopitelné a nepřijatelné.
A co tedy s těmi komentátory?
Nic. Je to jen takový můj postřeh ze světa sociálních sítí.
Komentátoři budou dál komentovat. Obyčejní lidé jako my budou dál neznámí. Babičky budou dál nedoceněné a jejich vnuci budou dál bojovat v diskuzích za jejich čest.
A ten, kdo dokáže jakkoliv zaujmout velký počet lidí, bude celebritou.
A možná, právě v tuto chvíli, někdo píše mně:
„A ty jsi jako kdo? V životě jsem o tobě neslyšel. Nepiš tyhle kraviny, nezajímá mě to."
Zdroj Facebook - Hlavně se z toho ne - však vy víte...