BŘÍZA

Za hrubě dehonestující pokládám dělení stromů na těžební a plevelné. Co je totiž pro jednoho plevel, je pro druhého požehnání. Příkladem takového "plevelného" stromu je bříza, kterou lesníci z důvodu malé výtěžnosti kosí jak obilí.
Dřívější kultury ale břízu nazývali stromem mládí, života a bujarosti. Lidé prostě vnímali širší spektrum vzájemných přínosů, než vnímají dnes. Připomenu zde jen několik z mnoha jejích rolí.
První je záchranná pokryvná role půdy. Po vykácení lesa je bříza jedním z prvních stromů, které půdu pokryjí svým náletem. Tím ji v rámci několika let přikryjí stínem a jsou schopny žít i na půdě, která je předchozí monokulturou zkažená a chudá na živiny. Zároveň půdu okamžitě krmí svými listy, které rychle proschnou a které se rychle drolí. Tím na půdě netvoří „náplast“ a půdu nedusí, jako například listy javoru. Bříza proto krmí devastovaný podzemní svět dětskou výživou skrze listovou drobenku.
Bříza má rovněž v době jarního rozpuku (kdy je největší vlhko) obrovský průtok tekutin. Díky tomu skrze sebe filtruje kyseliny z půdy a pomáhá ji uvést do (pro další generace stromů) „jedlého stavu“. Protože jsme ale sobci a stav půdy je nám lhostejný, představím břízu nejen jako léčitelku půdy, ale i člověka.
Břízu (a javor) lidé používali jako lék na jarní slabost. Dobře víme, že nejhorším obdobím pro setkání s viry je konec zimy a začátek jara, protože trpíme jarní únavou. Proto naši předkové v době jarní únavy břízu doslova „dojili“ a skrze ní proudící tekutinu pili. Nápoj z břízy obsahuje enzymy, cukry, vitamíny i minerály a bříza je snad prvním jarním zdrojem těchto látek.
Když jsem na jaře jezdil na čundry, ohnul jsem před spaním březový nálet, uřízl kmínek, nasadil čutoru a… šel spát. Ráno mě čekal jemně sladký, svěží a hlavně čistý, stromem profiltrovaný hygienický nápoj. A právě to věděli naši předkové, kteří stromy zdravotní stavěli vysoko nad stromy těžební.
Bříza je rovněž lékem na „půdní slabost“. Rostliny totiž půdu injektují cukernými roztoky a touto sacharidovou polévkou krmí vymírající půdní kmeny bakterií, které se za to odvděčí generacím stromů, které břízu přerostou.
Proč ale břízu a náletové stromy zmiňuji. Vše dělám pro zdůraznění myšlenky, že v přírodě není zbytné jednotlivosti a není zbytečné bytosti. Nechceme-li věčně bojovat se splašenými jednotlivostmi, ať jde o kůrovce v lese, o hraboše v poli, či virus v plicích, je třeba zabojovat o různorodost a biodiversitu světa. Do přirozeného kontextu vrácený svět si se všemi splašenými jednotlivostmi poradí sám. Václav Radhovský