KDY SE POPRVÉ OBJEVIL FILM?

Lidské oko vnímá obraz předmětu asi ještě desetinu vteřiny poté, co předmět zmizí - tomuto jevu se říká "perzistence zrakových vjemů". Proto sled nehybných obrázků zachycujících děj, promítaný rychlostí zhruba 16 kusů za vteřinu, vzbuzuje iluzi plynulého pohybu. Na uvedeném principu fungovala dětská hračka zvaná taumatrop, kterou roku 1826 vynalezl jistý anglický lékař. Z jedné strany lepenkového kotouče byl nakreslený kanárek a z druhé klec: při roztočení kotouče obrázky splynuly, takže to vypadalo, jako
by pták byl v kleci. V 70. a 80. letech 19. století tento nápad rozpracoval anglický fotograf Eadweard Muybridge. Měl za úkol zjistit, zda se klusající kůň v některém okamžiku dotýká všema čtyřma nohama země, a postupoval tak, že v rychlém sledu snímal zvíře 36 aparáty.
Koncem 70. let vynalezl Muybridge zoopraxiskop - lampu, která na plátno promítala řadu obrázků budících iluzi pohybu. Fotografie postavy v posloupných fázích pohybu byly přeneseny na skleněný kotouč: při rychlém pohybu kotouče se zdálo, jako by se promítaná postava hýbala.
Muybridgeův vynález představoval průkopnický čin v oblasti filmu. Opravdový film si však musel počkat, až Thomas Alva Edison a další zkonstruují filmovou kameru a promítačku.