SPLACHOVACÍ ZÁCHOD

Anglická královna Alžběta I. si stěžovala na zápach nevyčištěných nočníků v královském paláci v Richmondu. Její dvořan sir John Harington se v roce 1595 pokusil tuto nepříjemnost vyřešit. Na svých cestách po Itálii se doslechl o neuvěřitelném vynálezu - o toaletě, ve které se odpad splachoval vodou. A tak jeden takový splachovací záchod instaloval v richmondském paláci.
Haringtona jeho nápad tak nadchl, že o něm napsal knihu. Jenže v tehdejší době neměl takový vynález pro lidstvo příliš praktický význam, protože ve městech neexistovala žádná kanalizace, kterou by odpad odcházel pryč, a v domácnostech nebyla ani tekoucí voda. Na rozvod vody neměl nikdo dost peněz. A tak lidé vynášeli nočníky, anebo nechávali jiné, aby jim odpad odváželi.
Koncem 18. století zdokonalil návrh splachovací toalety britský vynálezce Joseph Bramah. Přidal například záklopku, která ovládá proud vody naplňující nádržku, a odpadní rouru ve tvaru písmene U, která zabraňuje, aby se zápach odpadu vracel zpátky do místnosti. Svůj splachovací záchod Bramah patentoval v roce 1778.
Teprve koncem 19. století, kdy byla v evropských městech vybudována kanalizace a vodovod, si mohli lidé dovolit mít i splachovací záschod.
Dokonce i tak velké město jako Londýn mělo kanalizaci až v 60. letech 19. století, teprve tehdy mohli lidé používat splachovacího záchodu dnešního typu. To bylo ale až za tři sta let po Haringtonově vynálezu.