Jak se odmilovat???

Pokud vezmu jen opravdovou lásku k člověku tvému srdci hodně blízkému s nímž už tě váže hluboký cit, tak pokud někoho opravdu miluješ, je to těžké a někdy to ani nejde. Láska v každém věku přináší něco specifické, něco jiné, ale vždycky krásné.
Jediný přítel, který ti pomůže a dá nadějí je čas, ale někdy na milovaného člověka ani zapomenout nejde, jen prostě časem je lehčí smířit s tím, že je jinde .... .
A tak musí nastoupit "pomocníci". Pokusím se některé popsat:
Někdy je dobré popřemýšlet i nad tím, jestli ti rozchod nepřinesl i něco pozitivního nebo tě nezbavil něčeho , co ten tvůj miláček dělal a nebylo to třeba to nejlepší.... co já vím, tak třeba žárlil na tebe, chodil hodně za kamarády a dával jim přednost před tebou, nebo se koukal po jiných.... já nevím,... ale málo kdo je tak dokonalý, že by neměl žádnou špatnou vlastnost. To trochu pomůže si říkat ....
A někdy ještě taky si říct snad, snad ještě někdy někoho potkám....
Ale jak říkám, vezme to hodně psychických i tělesných i duševních sil a člověk často propadne do takové beznaděje a nejhorší je, když se v té beznaději začne "vyžívat" ve smyslu sebelitovat a nechce se mu z ní ven a pořád říkáš, co jsem to udělal špatně, co je na tom druhém lepšího, co dává lepšího než jsem dával /a já , ... to je pak na dlouho a někdy skoro napořád . Tak se snaž se z toho vymotat a jít mezi lidi a hlavně nehledat pořád zdůvodnění proč. Stejně ho nenajdeš. Ono někdy ani není a pokud i je, ranilo by tě ještě víc. Prostě proto a hotovo, nerozebírat, neprodebatovávat, netrýznit sebe.... je to těžké , ale chce to mezi lidi a do práce a čím víc práce, tím líp...., jedním slovem řečeno nepropadat beznaději... naopak, žít pro naději, a třeba právě pro to SNAD ....