Máj lásky čas .... ♥

Políbení na prvního máje pod rozkvetlým stromem považují zamilovaní za tradiční vyjádření lásky.
Ať už se jedná o třešeň, jabloň nebo jiný kvetoucí strom, pusa má ženě nebo dívce zaručit, že v daném roce neuschne a bude krásná a přitažlivá.
Původ prvomájového polibku je zahalen tajemstvím
Tradice prvomájového líbání pod rozkvetlým stromem se natolik vžila do obecného povědomí, že je velmi obtížné zjistit něco o jejím původu.
S velkou pravděpodobností se jedná o novodobý svátek, protože ještě v devatenáctém století byl polibek vnímán jako intimní záležitost a líbání na veřejnosti jako nemravné.

Zda se líbat pod třešní nebo jabloní, se obvykle liší kraj od kraje, člověk od člověka. Vícero možností můžete brát jako jakousi pojistku, že prvního května alespoň jeden ze zmíněných druhů pokvete.
„Líbání v první květnový den si lidé spojují hlavně s jarem, láskou, plodností, Máchou…
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se – milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí –
bloudící co milenci sešly.
Ouplné lůny krásná tvář –
tak bledě jasná, jasně bledá,
jak milence milenka hledá –
ve růžovou vzplanula zář;
na vodách obrazy své zřela
a sama k sobě láskou mřela.
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín,
až posléze šerem v jedno splynou.
S nimi se stromy k stromům vinou. –
Nejzáze stíní šero hor,
tam bříza k boru, k bříze bor
se kloní. Vlna za vlnou
potokem spěchá. Vře plnou –
v čas lásky – láskou každý tvor.