Makaronská poezie..... :-) prostě se mě líbí

Makarónská poezie , básnické útvary satirické nebo humoristické literatury, v nichž jsou smíšeny prvky z několika jazyků. Původně kombinovaly jazyk národní s latinou. Časté zejména v žákovské linii středověké literatury (např. Mastičkář). V novověké literatuře se makarónská poezie objevuje ojediněle, např. u K. H. Borovského Jezovitský marš ve Křtu svatého Vladimíra.

↓ text hesla v ottově slovníku
Odkazující hesla
makarónský styl

--------------------------------------------------------------------------------

Ottův slovník naučný
↑ nahoru
Makaronské verše jsou ty, ve kterých slova několika jazyků se míchají, nebo koncovky latinské domácím slovům připínají, nebo vůbec jazyk za účelem posměšným všelijak se plichtí. Název pochází od ital. jídla maccaroni. Původcem jeho jest Typhis Odaxius (†1488 v Padově). M. v. zdokonalil ital. mnich Teofilo Folengo, ve Francii slohem makaronským psali Antoine de La Sable, Remi Belleau, zvláště pak satirikové; též Rabelais použil ho v románě Pantagruel, Molière v komédii Le malade imaginaire. V něm. známa jest nejstarší toho druhu báseň Flohiade; v Polsku první m. v. napsal Jan Kochanowski, u nás proslul Florian Hammerschmied (1652 – 1735) v básni Proteus felicitatis Čechiae. Také národní poesie libuje si mnohdy v tomto druhu veršů: »Adié, má milá, lebe wohl« atd. Kbn.