Nenávist je setra lásky

Jak vzniká nenávist

Určitě máte kolem sebe lidi, které moc nemusíte. Pravděpodobně i takové, které nemáte vyloženě rádi. A možná k některým cítíte i nenávist. Je skoro jisté, že s člověkem, kterého nenávidíte, máte určitou minulost, stalo se mezi vámi něco, co nejde jen tak přejít a zapomenout. 
Často je ale nenávist nasměrována i vůči lidem, které ve skutečnosti osobně neznáte, dokonce jste je nikdy ani nemuseli potkat. Jak se to stalo?
V roce 2008 na University College v Londýně zkoumali neurobiologické koreláty nenávisti pomocí MRI mozku promítáním fotografií výzkumným subjektům. Zjistili, že při sledování obrázků lidí, které výzkumné osoby nenáviděly, se, mimo jiného, zvýšila aktivita oblastí mozku, která je spojována s prožíváním vášně a lásky. Tyhle oblasti se aktivizují i při přípravě těla na pohyb. Hypotéza zněla, že stejně jako se instinktivně připravujeme na ochranu milované osoby, připravujeme se i na obranu před osobou nenáviděnou. Rozdíl v aktivizaci mozku byl v tom, že při sledování milované osoby na obrázku se funkce mozkové kůry (spojené s usuzováním a kritickým myšlením) oslabují, při obrázcích nenáviděné osoby většina kůrových funkcí zůstává funkční. Znamená to, že nenávidět někoho není jenom primitivní emocionální reakce, ale zahrnuje i dávku úsudku a přemýšlení.
Nenávist je tedy výsledkem evolučně starých částí mozku, odpovědných za emoce, ale také částí mozku řídící uvažování, které se vyvinuli poměrně nedávno, řekněme přibližně před 150 tisíci lety.
Proč nenávidíme?
Je známo, že lidské mozky jsou biologicky disponované odlišovat "nás" od "nich". "Nás" vnímáme jako moudřejší, správnější, morálnější. Naše jídlo je chutnější, naše hudba je dojímavější, naše řeč je poetičtější. Tyto racionální konstrukty ale vznikají až následně. Pokud jsou lidem promítány obrázky osob, které se od nich odlišují - např. vzhledem nebo původem, aktivují se prvotně centra odpovědná za strach, úzkost a agresi a současně je nižší aktivita v oblastech, které zodpovídají za rozeznávání obličeje - "cizí" obličeje hůře odlišíme jeden od druhého a taky si je hůře zapamatujeme.
Strach z druhých
Podle teorie in-group out-group se v případě pocitu ohrožení od "cizích", instinktivně obracíme "k svým". Jde o pud sebezáchovy, protože nechceme být osamocení. Členové skupiny mají tendenci přizpůsobovat svoje názory sociálním normám vlastní skupiny. A skupiny mají tendenci dělat extrémnější rozhodnutí, než by byli rozhodnutí jednotlivých členů skupiny. Nenávist je tedy sycena dvěma protichůdnými emocemi: láskou i agresí. Láska pro "své" - ty, se kterými se identifikuji, a agrese vůči "cizím", kteří byli vyhodnoceni jako ohrožující, protože jsou jiní, než my.
Strach ze sebe sama
Od dob lovců a sběračů je nezbytné zůstat pohromadě, jinak riskujeme, že nepřežijeme. Mnoho věcí, které nenávidíme na druhých lidech, často nacházíme v sobě a jsou pro nás nepřijatelné. Pokud bychom tyto "špatnosti" na sobě ukázali navenek, riskovali bychom odvržení. Raději tedy tyto vlastnosti potlačíme, jakoby ani nebyly. Ti druzí slouží pak jako projekční plátno, na které tyto nenáviděné části promítneme. V duchu idey: "To ne já jsem příšerný, ale ty!" je můžeme svobodně nenávidět.
Jako výplň prázdnoty
Nenávist může sloužit jako pouto mezi lidmi, nebo jako vyplnění prázdného místo u člověka, který ho nemá čím jiným naplnit. Souvisí to s pocity bezmoci, beznaděje, bezpráví, studu a vnitřní bolesti, které ohrožují identitu člověka. Nenávist je pak jako záchranné lano. Jedinec, který je pohlcený pocity nenávisti, může uvěřit, že způsob, jak překonat vnitřní bolest z bezmoci, je zaútočit na druhé.
Společenské faktory
Kořeny schopnosti nenávidět nejsou jenom v osobní historii člověka a v jeho rodině, ale také ve společnosti, ve které žije. V naší společnosti je soutěživost způsobem života, kde je cílem vyhrát nad druhými. V takové atmosféře se můžeme bát přiblížit se k druhým, protože to znamená odhalit něco ze sebe, něco, co je křehké nebo ohrožující. Při konfliktu je důležitější zvítězit, než smírně vyřešit konflikt. Jsme učeni nenávidět své nepřítele, ale tento postoj nám zabraňuje přiblížit se k druhým a zkoumat kořeny nebo příčiny nenávisti.
Jak se nepoddat nenávisti
Člověk se rodí s předpoklady k nenávisti stejně jako k soucitu. Schopnost nenávidět, stejně jako pociťovat soucit, se učí v průběhu života. Na lidské, osobní úrovni je to schopnost naučit se ukázat ve vztazích svojí křehkost a vystavit se pocitům strachu s tím spojeným. Pokud se dokážete potkat s druhým člověkem, být s ním ve spojení, vnímat jeho radosti i starosti a být na oplátku vnímáni, jste na dobré cestě. 
S učením můžete začít na velmi jednoduché úrovni - spřátelit se se sousedy, spojit se s kamarádem, připojit se ke skupině, která dělá něco ve volném čase. Postupně si můžete ověřovat svoje limity a hranice vůči druhým lidem a chránit se před vztahy, které jsou protkané nenávistí.
Zamilovaní prožívají koktejl povznášejících emocí, který může dozrát v lásku, ale také se zkazit v nenávist. Nenávist je polaritou lásky, která se aktivuje při emocionálně velmi zraňujícím nebo existenci ohrožujícím zážitku (například nevěra, rozchod, nezájem)