Rouškobraní

Nevím proč, ale vždycky mě rozesměje, když vidím jedince, kteří si z roušky udělali slušivý módní doplněk.
Tak třeba při jakémkoliv živém vysílání z poslanecké sněmovny pravidelně nabíhá k pultu moje oblíbená poslankyně Adamová Pekarová. V tomto konkrétním případě měla roušku i svetr stejné růžové barvy. Nevím sice co říkala, protože u jejího vystoupení vždy vypínám zvuk, ale ten pohled byl k nezaplacení. Teda kromě koncesionářského poplatku.
Estét Ladislav Špaček zase na YouTube učil, jak sladit soušku s kapesníčkem v saku. A hned se také předvedl. Rouška tak veliká, že by z placu mohl jít vyloupit banku a nikdo by ho nepoznal, a v kapse halabala poskládaný kapesníček ze stejného flekatého materiálu.
Nejdál to dotáhla slovenská prezidentka, která měla šaty a…hádejte co…ano – roušku v naprosté shodě. V té chvíli jsem si vzpomněl na forbíny Wericha a Horníčka. V jedné z nich Horníček říká Werichovi, že má kalhoty ze stejné látky jako je opona. A Werich mu odpoví, že ano, protože jim – divadlu prodal zbytek.
Tak jsem se rozhodl, že půjdu s dobou. Roušky se už sice přestávají nosit, ale to mě nezastaví. Všechny kombinace už tady byly. Tak musím přijít s něčím novým.

Už to mám. Budu mít roušku stejnou jako ponožky. Zítra vyrazím do obchodu a zakoupím šest párů. Pro tento účel jsem zvolil kvalitní pánské ponožky MARRON se vzorkem modrooranžového kára. Koupím dva páry na střídačku, a z dalších čtyř nechám vyrobit dvě roušky. Když to bude málo, přikoupím. Kalhoty asi bude potřeba trochu zkrátit, aby ponožky vynikly. Udělám z nich, jednoduše řečeno, model velká voda. Samozřejmě zvolím sandály, aby z těch ponožek bylo vidět co nejvíc.
Aby člověk byl kůl, musí pro to něco udělat...moment...teď mně nahlíží přes rameno manželka...aha, tak nebudu kůl, ale cool. Prý ani cool nebudu, ale...no, to bylo velmi nezdvořilé!
Střezte se štramáka ve sladěných ponožkách s rouškou!