To stojí za přečtení ....Já plot nikdy neměla.......

Žill byl jednou chlapec s opravdu špatnou povahou. Jeho otec mu jednoho dne dal sáček plný hřebíků a řekl mu, že pokaždé, když s někým ztratí trpělivost, musí zatlouct jeden hřebík do zahradního plotu.
První den zatloukl chlapec 37 hřebíků do plotu. Další týden se naučil ovládat své reakce. Počet zatlučených hřebíků byl nižší a nižší. Došlo mu, že zatloukat hřebíky ho stojí více námahy, než se ovládat.
Konečně nadešel den, kdy už chlapec nemusel zatloukat žádné hřebíky. Šel tedy hrdě za otcem a řekl mu to. Otec mu na to odpověděl, že za každý den, kdy se ovládne, má vytáhnout z toho plotu jeden hřebík.
Přešla pěkná řádka dní a chlapec konečně stanul před otcem, aby mu sdělil, že už vytáhl z plotu všechny hřebíky.
Otec postavil syna před plot a řekl mu: „Synu můj, choval ses dobře, ale pohlédni na ten plot. Je plný děr. Nikdy už nebude takový, jako dřív. Když se s někým hádáš a řekneš mu něco nepěkného, pak v něm zanecháš takové rány, jako jsou tady. Můžeš vrazit do člověka nůž a pak ho vytáhnout, rána přece zůstane. Je lhostejné, kolikrát se omluvíš, rána zůstává. A taková rána na duši je stejně bolestivá, jako rána na těle. Tvoji přátelé jsou vzácnými šperky, dokážou tě rozesmát a dodat ti odvahu. Jsou připraveni ti kdykoli naslouchat, jsou tu, když je potřebuješ, umí tě podpořit a otevřít svá srdce.“