Dušičky...

Dušičky – skutečný význam a duchovní rozměr
Každý rok na začátku listopadu zapalujeme svíčky na hrobech, vzpomínáme na své blízké a říkáme si, že „uctíváme památku zesnulých“. Ale svátek Dušiček má mnohem hlubší význam, než se může zdát.
Nejde jen o smutek nebo vzpomínání – jde o propojení mezi světy, o otevření jemné hranice mezi tím, co je viditelné, a tím, co je věčné.
Kdy se světla dotýkají
V tyto dny je energie mezi světem živých a duchovním světem velmi citlivá.
Mnozí lidé pociťují větší vnímavost, silnější sny, zvláštní klid nebo melancholii.
Není to náhoda. Duše, které nás milovaly, přicházejí blíž – ne proto, aby nás strašily, ale aby nám připomněly, že láska nikdy neumírá.
Staré kořeny svátku
Ještě dávno před křesťanstvím naši předkové věřili, že právě v tomto období se duše mrtvých vrací domů.
Na stole se nechávalo jídlo, světlo svíček ukazovalo cestu a v domě se mluvilo tiše – z úcty i pokory.
Tento zvyk měl jediný smysl: vyjádřit vděčnost.
Vděčnost těm, kteří tu byli před námi. Protože díky nim dnes dýcháme, žijeme, milujeme.
Duchovní poselství Dušiček
Dušičky nám připomínají, že život a smrt nejsou dva protiklady, ale dvě strany jedné cesty.
Když se ztišíš, můžeš ucítit, že tví blízcí nikam nezmizeli – jen změnili podobu.
Můžeš s nimi mluvit v myšlenkách, zapálit svíčku s vděčností, nebo jim poslat světlo v modlitbě.
To světlo, které zapálíš venku, totiž svítí i uvnitř tebe.
Nech světlo chvíli hořet – pro ně, ale i pro sebe.
Protože Dušičky nejsou jen o smrti. Jsou o pokračování života v jiné formě. Zdroj Facebook