JAK ÚNOR KE SVÉMU JMÉNU PŘIŠEL

JAK ÚNOR KE SVÉMU JMÉNU PŘIŠEL
Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce. Jako nejkratší z měsíců má 28 dní, v přestupném roce 29 dní. Třikrát v historii měl únor i 30 dní.
Podle dochovaných záznamů z 16. století se únoru také říkalo „dřevěný měsíc“. Právě v čase únorové ubývající Luny káceli Slované stromy. Dřevo mělo lepší kvalitu a bylo mnohem odolnější proti různým vnějším i jiným vlivům. U nás se již od dob národního obrození význam slova únor vykládá tak, že jde o měsíc, v němž dochází k oblevě, lámou se ledy a noří se do vody. Jiné vysvětlení je, že při únorové oblevě taje sníh a led a země se začíná nořit ve vodu a bláto. Každopádně ale oba výklady mluví o tání a oblevě. Další výklad o původu slova únor: může jít o staročeský výraz úmor, čili smrt. Vykládat ho můžeme tak, že umírá zima, nebo, že v únoru umírá hodně lidí i zvířat, protože jsou po dlouhé zimě vyhladovělí a nemocní.
Jeden z výkladů, jak měsíc únor ke svému pojmenování přišel vychází z římského lustračního obřadu zvaného: lupercalia. Při něm římští kněží luperci obětovali božstvům kozy a psy, z jejichž kůží nařezali řemeny a běhajíce po ulicích bili kolemstojící, zejména ženy. Součástí luperkálií byly průvody, jejichž účastníci nesli zapálené svíčky. Smyslem šlehání a nošení hořících svíček byla magická očista zvaná februatio (očista od poskvrny), zejména ženy se k tomu dobrovolně poddávaly s vírou, že budou ochráněny před uhranutím a neplodností. Z tohoto slova je odvozený i název měsíce února (februatius) Zdroj Facebook - České zvyky a pranostiky.....