Jmelí

Jmelí bylo považováno za posvátné mezi seveřany, keltskými druidy a severoamerickými indiány. Druidští kněží řezali jmelí z dubu zlatým srpem. Větve se musely zachytit, než se dotkly země. Pak větve rozdělili na mnoho větviček a rozdali je lidem, kteří je zavěšovali na dveře jako ochranu před hromy, blesky a jiným zlem. Folklór pokračoval po staletí. Věřilo se, že snítka umístěná v kolébce dítěte ochrání dítě před skřety. Dát snítku první krávě, která se otelí po novém roce, ochrání celé stádo.
Jmelí je symbolem míru a radosti. Myšlenka vznikla v dávných dobách druidů: kdykoli se nepřátelé setkali pod jmelím v lese, museli složit zbraně a do druhého dne dodržovat příměří. Z toho pochází zvyk zavěšovat ke stropu kouli jmelí a vyměňovat si pod ní polibky na znamení přátelství a dobré vůle.
V 18. století byla výměna polibků mezi mužem a ženou přijata jako slib sňatku. O Vánocích mladá dáma stojící pod koulí jmelí nemůže odmítnout políbek.Polibek mohl znamenat hlubokou romantiku, trvalé přátelství a dobrou vůli. Věřilo se, že pokud dívka zůstane nepolíbená, nemůže očekávat, že se příští rok vdá.
Jmelí je vzdušný parazit, který nemá žádné vlastní kořeny a žije ze stromu, na který se přichytí. Bez toho stromu by zemřel. Starověcí Evropané považovali jmelí za posvátné. Druidští kněží jej používali při svých obětech bohům, zatímco keltští lidé cítili, že má zázračné léčivé schopnosti. Ve skutečnosti v keltském jazyce jmelí znamená „všelék“. Nejen, že léčil nemoci, ale mohl také učinit jedy neškodnými, učinit lidi a zvířata plodnými, ochránit je před čarodějnictvím, chránit dům před duchy a dokonce je přimět mluvit. Se vším z toho se myslelo, že přinese štěstí každému, kdo má privilegium ho mít.
Seveřané nám nabízejí krásný symbolický mýtus o jmelí. Příběh vypráví, že jmelí bylo posvátnou rostlinou Friggy, bohyně lásky a matky Baldera, boha letního slunce. Balder měl sen o smrti, což jeho matku velmi znepokojilo, protože kdyby zemřel, veškerý život na zemi by skončil. Ve snaze zabránit tomu, aby se to stalo, Frigga okamžitě zamířila ke vzduchu, ohni, vodě, zemi a všem zvířatům a rostlinám a hledala slib, že jejímu synovi neublíží. Balderovi teď nemohlo ublížit nic na zemi ani pod zemí. Ale Balder měl jednoho nepřítele, Lokiho, boha zla, a věděl o jedné rostlině, kterou Frigga přehlédla ve své snaze udržet svého syna v bezpečí. Nerostlo ani na zemi, ani pod zemí, ale na jabloních a dubech. Bylo to nízké jmelí. Loki tedy udělal hrot šípu ze jmelí, dal ho slepému bohu zimy Hoderovi, který ho zastřelil a zabil Baldera. Nebe zbledlo a všechny věci na zemi i na nebi plakaly pro boha Slunce. Po tři dny se každý prvek snažil přivést Baldera zpět k životu. Frigga, bohyně a jeho matka ho nakonec obnovili. Říká se, že slzy, které prolévala pro svého syna, se proměnily v perleťově bílé bobule na rostlině jmelí a ve své radosti Frigga políbila každého, kdo prošel pod stromem, na kterém rostlo. Příběh končí nařízením, že kdo se kdy postaví pod pokorné jmelí, nechť se mu nestane nic zlého, jen polibek, projev lásky.
Později Angličané z osmnáctého století připisovali jmelí ne zázračnou léčivou sílu, ale určitou magickou přitažlivost zvanou líbací koule.
(Z čarodějnického kotle cca 2019)
Zdroj net