MASOPUSTNÍ ZABÍJAČKA......

MASOPUSTNÍ ZABÍJAČKA, TRADIČNÍ SETKÁNÍ RODIN
Za pár dnů začíná vrcholit masopust Tučným čtvrtkem (12.2.) neboli tučňákem. Několik dnů před tímto významným dnem, obyčejně v pondělí se zabíjelo prase, aby bylo ve stavení kousek toho masa, a hlavně omastku tak důležitým pro smažení koblih.
První zabijačky se podle historických dokumentů konaly už v 10. století našeho letopočtu, kdy se tvořilo řemeslo řezníka. První skutečný cech řeznický byl ovšem zřízen až roku 1359. K zabijačce se také v minulosti pojily některé obřady a zvyky. Od středověku až po 19. století byl znám zvyk tzv. hrdelního práva. Hospodář přečetl rozsudek, po té poslední vůli zvířete a teprve pak mohl být čuník zabit. Projevem největší pocty bylo snězení vepřového mozku. Děti dostávaly ledvinky a nejbližším sousedům se posílala játrová omáčka s kousky masa a vnitřnostmi.
Ne všechny rodiny však měly dostatek zbytků a krmiva na to, aby uživili prase, proto se zabíjačky konaly v majetnějších rodinách. Hlavním účelem bylo uchování zabíjačkových produktů na co nejdelší dobu a zajištění dostatku sádla na celý rok. Sádlo se dříve používalo mnohem častěji nežli dnes. Využívalo se ke smažení, pečení, či jen tak k namazání na chleba. Přidávalo se takřka do všech pokrmů.
Bylo to také tradiční setkání rodin, rodinných příslušníků, známých a přátel, kdy všichni společně připravovali nejrůznější zabíjačkové dobroty. Říkávalo se, že teprve až při zabíjačce člověk poznal, kolik má příbuzných a známých a také platilo, že nikdo nemá tolik pozůstalých jako mrtvé prase. Příbuzným a sousedům se posílala výslužka v podobě polévky, masa, sádla a zabijačkových specialit. Obdarovaní se na oplátku odměnili výslužkou z vlastní zabijačky. Tento zvyk měl dlouhou tradici, protože rodina si tak zajistila čerstvé maso a masné výrobky pro dobu, do níž si je sama nemohla uchovat čerstvé z vlastních zdrojů. Díky rozesílání výslužek se vepřové maso dostávalo i do jídelníčku sociálně slabších rodin, které si vepře nemohly dovolit chovat.
Takové zabijačky byly tedy dobou opravdového blahobytu. „Všade maso a zase maso“. Ovar, jaternice, jelita žemlová i kroupová, klobásy, škvarky, huspenina a tlačenka šířily po celém stavení a jeho nejbližším okolí vůni, při níž se v ústech sbíhaly sliny. Hospodář se tedy připravil na tučný čtvrtek a na „ostatky“ jak se patří.
https://www.ceskezvyky.cz/kate.../ceske-zvyky/zima/masopust/
A na závěr krátká vzpomínka na zabijačku z r. 1889:
Ja, oni s tým nedělajú žádný trýle a oraci: Itrnice, jelita krúpový a už je to. Negde ty „dandule“. To nasekajú prorústlýcho masa z krku, posekajú na gróbsko; pepř, nový koření, marjánkový plevy, sůl, potom s tým do střev a do komína hudiť! Ale piplú se s tú zabíjačkú skorem všude dva dni. Na druhej deň to si pozvú kmotrů, švagrů lebo tak z rodiny. — Ná, to je napřed! obarovica (polévka z jelit), pak svíčkovica se zelím, itrnice a jelita krúpový. Bez vína, to se ví, to nemože zakončit. Ale jak tyto roky — ani u sedláků ho nebylo! Jdú špatný roky na víno. Musela byt ají dobrá gořalka. Negde ty ženský aj koblihů lebo trdelníků (zvláštní pečivo) si na nasmažijú, ale málo gde. (z Vel. Pavlovic, Český lid, 1889)