Naše cesty ( Moje filozofie )

Naše cesty


Jen malé rozjímání nad životem,
který Anděl Strážce chrání
a s nímž teď cestou pravdy procházím.

Vnímám cesty druhých lidí, většina hraje komedie sama před sebou a nepřizná si pravdu skutečnou, totiž, co cítí, s čím bojují a čemu sami v sobě dají přednost a jako vždy dnes každý skrze zkoušky v tomto světě tříbí svého ducha nebo jej umenšuje.
Padl na mne velký smutek i bázeň zároveň, když spatřila jsem mnohá srdce, co kráčejí ruku v ruce s "Čertem" , jenž se projevuje typicky tím, že neuznává svobodnou vůli druhé bytosti a ostatní lidé jsou pro něj jako psi, kteří mají plnit rozkazy, které se rodí ve zlé a převrácené mysli.

Vždyť život pozemský je cestou na Věčnost,
zde na Zemi jsem pouhý host
a zkouškami zde každý prochází
a směr své cesty v mysli vlastní nachází.
Jen skrze vlastní skutky,
co projevem jsou dění v nitru,
činí další kroky
k Nebi nebo k Peklu.

Já v ruce klíče mám
a s nimi dveře otvírám
a srdce mnohých ztracena jsou v temnotách,
já nepřekročím s nimi práh.

Jak za sklem zůstanou ti proradní,
co pro špatnost se rozhodli.

Jak říci lidem hlasem zbožným,
že život věčný je všem možný,
však zříci každý musí se
zla , kterým sám vždy dusí se.

Nemusí nikdy míti strach sám ze sebe,
kdo jedná skrze Ducha pro Nebe.
Však bázeň v sobě míti máme
před jsoucností, co v srdci objímáme.