Cesta ke svatosti

Cesta ke svatosti

Přemýšlím často nad tím, jak vnímám duše druhých lidí, nemohu pochopit , jak málo dbají mnozí o svou duši a jejich chování je projevem pustého nerozumu. Vždyť čím jsme na světě déle, tím více máme usilovat o to, aby duše měla v rukou tělo a aby se náš projev sjednotil s naší duší, jejíž síla se má ukázat a která byla stvořena k obrazu Božímu. Vždyť každé slovo, které vychází z úst, má být chválou Bohu, nikoli výsměchem.
V Nebi je všechno prosté a každý se raduje z maličkostí a jedna bytost se s druhou setkává s láskou a porozuměním. Nebe je vyplynutím našeho úsilí na zemi.Jsme-li zbaveni dědičnho hříchu, pak všichni žijí ve své svatosti, čímž se rozumí zde ve světě zvládnutí vlastní povahy.
Je proto velmi důležité naučit se ovládat a zvládat své negativní emoce a umět s nimi pracovat takovým způsobem, že se vstřebají a nebudeme se jimi projevovat navenek a v srdci zůstane nám pokoj a mír, který vysíláme ze svého nitra i kolem sebe.Tak umírali mnozí mučeníci a přijímali utrpení z rukou nepřítele a zároveň jim odpouštěli.
Měli bychom si ovšem také uvědomit, že za duše v pekle se nikdo nemodlí, neboť již není žádné naděje na jejich obrácení z jejich vlastního rozhodnutí setrvávat daleko od Boží přítomnosti tím, že ji odmítají celou duší a veškerými projevy neslučitelnými se životem, jenž v naší stvořené duši Bůh Stvořitel udržuje ve své nekonečné milosti, pokud jsme zde na zemi lidmi.
Kdo o životě rozjímá, ten jistě hledá odpovědi na to, co činit má a jak dojít k cíli na své cestě života v tomto světě, kde všechno důležité ukrýváme ve svých duších a vědomě smíme v tomto světě jednat podle svého svědomí.

Jednou se ocitneme mimo svoje tělo, to každý ví a každý se smrtí svou počítá, jak známo ale, nic nezmění poslední vteřina, máme přece celý pozemský život, každičký den, který přijímáme z Boží ruky, je nám časem daným ke zkouškám na věčnost, zda zvolíme si Nebe nebo věčné zatracení v pekle.
Kdo rozjímá dnes nad těmito věcmi o Nebi a Pekle, ten pochopí, že "karty už jsou rozdány",
kdo v Knize života je zapsán, ten prochází zkouškami pro Nebe a kdo si vybral zatracení, smrt a nicotu, ten sám se ve svých hříších topí a ve špatných náklonnostech setrvává paličatě.
Já do srdce vždy hledím a zvažuji jednání své i druhých ke mně, zda mne přijímají nebo chtějí ze mne učinit jen věc, která se jim z rukou vymyká, když vnímám jejich duši, cítím jejich nitro, že nejsou schopni uznat svobodnou vůli každého člověka, která se ale má sjednotit s vůlí vyšší, než kam sahá rozum náš a v ní naplnit svůj osud, to jest svatý být.