Most forever! To tedy byla síla

Tak nám nedávno skončil seriál české televize Most!, který vyvolal trochu zmatek. Že by se Česká televize odvážně pustila do politické nekorektnosti? Ale kdepak. Jen nám tentokrát tu politickou korektnost naservírovala v jiném balení. Jako vepřové maso v konzervě z Tesca, kde obrázek na obalu vypadá úplně jinak než obsah. Skočily na to obě na smrt znesvářené strany. Nejkomičtější skok na špek předvedl známý výstředník - odborný politolog Hollar - který psal na svém FB, jak po uvedení prvního dílu postává s tabletem před soudem a nutí soudce, přicházející na šichtu, aby shlédli zvlášť závadné pasáže a vydali předběžné rozhodnutí o zákazu vysílání seriálu. Měl s sebou také notes, do kterého si zapisoval jména osob soudcovského stavu, které se předváděným pasážím zasmály. Jak jejich jména zjišťoval, ví jen Bůh a Hollar. Možná slovy: „Legitimujte se!“ Chudák, ani netušil, že zrovna provádí střelbu do vlastní nohy.
Ve skutečnosti byl seriál Most! korektní až na půdu. Jen to tvůrci šikovně zamaskovali. Setkáváme se zde s holohlavými Frankensteiny, kteří ještě než promluví, jsou zralí na ranu. Hlavní figura Luďan se pohybuje někde na pomezí rozmrzelého flákače a sarkastického Phila Marlowa. A jako všechno ve správné pohádce, příběh směřuje ke šťastnému konci. Náš zpočátku duševně zanedbaný hrdina je postupně osvícen, až mu kolem hlavy září svatozář takové velikosti, že málem neprojde do místní hospody Severka. Bývalý katolický farář je vylíčen tak, jak veřejnost, podrážděná církevními restitucemi, očekává. Není zlý, jen potrhlý alkoholik žijící ve světě iluze. Nechybí ani vedlejší postavy „obyčejných lidí“, které jsou vylíčeny přesně tak, jak nás vnímá elita z Pražské kavárny. Jako trapné postavy, které by raději bez moudrého vedení elit neměly nic samostatně podnikat. Hlavně nechodit k volbách, protože ty pak generují úplně jiné výsledky,než by si elita přála.
Pavel, který přešel takříkajíc na druhý břeh a stal se Dášou se vším všudy, je nejmilejší postavou celého příběhu. Umí se vcítit do trápení druhých, umí opravit auto, neumí zatím péct buchty, ale učí se. O její lásku pak bojují hned dva sokové. Hostinský Eda, který byl původním povoláním homofob a k „jinakosti“ měl stejný vztah jako Kalousek k Babišovi, a sympatický cikán Franta, který musí v hospodě sedět tak, aby „držel úhel“, což znamená, aby nebyl vidět zvenku a dovnitř nelezlo jeho příbuzenstvo. Hostinský je sice již polepšený homofob, neboť se zamiloval do Dáši, ale vyhraněným rasistou zůstává i nadále. Franta má výjimku, protože patří do party.
Pak tu máme několik bodrých Romů, kteří netouží po ničem jiném než po bratrství s gádži. A aby je přesvědčilo o svých čistých úmyslech, pustí se do generálního úklidu Chánova. I mezi nimi se sice najde několik extremistů, ale romská rada starších je lehce zvládne.
Na závěr přichází Romové v plné zbroji na výpomoc naší partě plus hostinskému Edovi, se kterými si přišli vyřídit účty Frankensteinové. V této bitvě, nad jejíž choreografií by Chuck Noris hořce zaplakal, jeden z členů party bílých – jménem Čočka, vtipně zvaný Čočkin, padne k zemi. Ukáže se, že dostal infarkt. Zde se názory rozchází. Jedni tvrdí, že ho dostal ze strachu z holých lebek, druzí, že ze strachu z Romů. Ať už ho skolilo cokoliv, pohřeb má krásný, nemůže chybět vousatý žert s popelem vsypaným do čehokoliv, jen ne do něčeho co by alespoň vzdáleně připomínalo urnu. K tomu hrají a zpívají Romóvé píseň od Wabiho Daňka. Nakonec prohlédne i rasista hostinský a v jeho hospodě všichni - romové i neromové - tančí a zpívají.
Pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec.
A víte co? Možná by se mi takový svět i líbil.