Podzimní rovnodennost a pohanský svátek Mabon

Rovnodennost letos nastává 22. září a je to zároveň první podzimní den. Tomuto období odpovídá pohanský svátek Mabon a u nás si tento den můžeme spojit s vinobraním, které se oslavuje zhruba v tento čas. Je to čas, kdy děkujeme zemi za dary, které nám dává.
„Je čas sklidit to, co jsme zaseli, a poděkovat za hojnost a plody, které nám poskytuje Matka Země. Je to výborný čas na ukončení starých projektů a plánů a pro zasévání semínek nové budoucnosti.“
Jak už název vypovídá – rovnodennost – dny i noci jsou stejně dlouhé. Na rozdíl od jarní rovnodennosti nás v tento čas čeká ponor do temnější poloviny roku. Více se stahujeme dovnitř, a to jak ve vnějším světě, tak také v tom našem vnitřním.
Naši předkové v tomto čase ukončovali práce na polích a věnovali se domácím pracím, na které přes rok nezbýval čas. Například ženy tkaly nebo draly peří. V tento čas se také konalo nejvíce svateb. Byl dostatek jídla, práce na poli již pomálu a počasí to ještě dovolovalo. Věřilo se, že manželství, které se uzavře v tomto období, bude svazkem pevným.
I my si můžeme v podzimním čase dopřát více tvořivých aktivit uvnitř a také dostatek odpočinku a relaxace. Tento čas nás k tomu přímo vybízí.
Máme svůj život v rovnováze? Odpočíváme stejně, jako pracujeme?
Právě podzimní rovnodennost můžeme pojmout jako den, kdy zhodnotíme a podíváme se, jak jednotlivé oblasti svého života máme vyrovnané.
Ve Slezsku se věřilo, že by strom celý rok plakal, pokud by mu někdo při česání ovoce ulomil větvičku. Při česání se rovněž mělo stromu zpívat, aby mu nebylo smutno. A pro zajištění budoucí hojnosti měla vždy první plod utrhnout žena.
Bohyně tohoto období jsou spojované s elementem Země. Napříč celým světem se můžeme setkat s různými jmény pro Bohyni Země.
Právě jméno Gaia, které původně označovalo řeckou Bohyni Země, se dnes stalo ekvivalentem pojmenování naší planety. Gaiou nazývají Zemi lidé, kteří ji vnímají jako živou bytost, nikoli jako pouhý shluk hornin a dalších elementů, které společně dohromady umožňují život na Zemi.
Ve Velké Británii to byla například Modron, což jednoduše znamenalo matka (podle mýtu právě ona byla matkou velšského Boha Mabona, od kterého dostal tento svátek své jméno). Z dalších jmen můžeme zmínit Erthu (i zde můžeme vidět tu propojenost Ertha – Earth jako anglické slovo pro zemi). V Irsku měli Bohyni Banbhu (někde označovaná také jako Bambha). Tuto Bohyni uctívali a představovali si ji jako velmi starou, aby lidé pamatovali na to, jak moc stará a tedy posvátná je naše Země. A staroslovanskou Bohyní Země byla Bohyně Mokoš (či Mokoša).
Archetypy těchto Bohyní věkově odpovídají střednímu věku a tedy období menopauzy. Žena v tomto čase vstupuje do období, které si zasluhuje být nazývané časem královny.
Barva těchto Bohyní je hnědá, jako zorané pole a oranžová jako listy stromů, které každou chvíli ze stromu opadají. Dávají nám důležitou lekci - abychom se nedrželi toho starého, s lehkostí to opustili a díky tomu uvolnili prostor pro to nové.
Příroda k nám možná nemůže hovořit slovy, ale mluví svými výtvory. Ovšem, jak by to vypadalo, kdyby mluvit opravdu mohla? Co by nám asi tak řekla?
„Jsem Bohyně Země a ve svých rukách držím rovnováhu dne i noci. Jemně šeptám a volám k sobě zvířata, která ulehají k mým nohám, aby se schoulily do zimního spánku. Stromy ztrácejí své listí, které přes zimu nebudou potřebovat a zúrodňují si tak půdu pod sebou. Ze mě se vše rodí a ke mně se zase později vše navrací.“
"Někteří mě nazývají přírodou, ostatní Matkou přírodou. Jsem zde již více než 4,5 miliardy let."
"Já lidi vlastně nepotřebuji, ale lidé potřebují mne. Ano, vaše budoucnost záleží na mě. Když se mi bude dařit, bude se dařit také vám. Když slábnu, slábnete i vy. Nebo i hůř. Ale jsem tu už věčnost. Nakrmila jsem druhy větší, než jste vy. A nechala jsem vyhladovět druhy větší, než jste vy. Mé oceány, má půda, mé proudící potoky, mé lesy. Všechny vás můžu přijmout nebo zatratit. Jak se rozhodnete žít každý den, jestli si mě vážíte nebo ne, je mi vcelku jedno. Tak či tak, vaše činy rozhodnou o vašem osudu, ne o mém. Já jsem příroda. Já půjdu dál. Já jsem připravena se vyvíjet dál."
A Vy?
S přáním krásných dnů Selena El Nath Zdroj Facebook