PŘEDVEČER SVÁTKU TŘÍ KRÁLŮ (6.1.)

PŘEDVEČER SVÁTKU TŘÍ KRÁLŮ (6.1) - SVĚCENÍ VODY A KŘÍDY, LIDOVÉ ZVYKY A POVĚRY
Celý den, a zejména pak večer před svátkem svatých Tří králů, měl výrazně slavnostní ráz a v mnohém se podobal Štědrému večeru. V domácnostech se dodržovala postní strava, lidé se oddávali věštění, vykuřovali příbytky a vykonávali rozličná kouzla, která měla zajistit ochranu a štěstí do nadcházejícího roku. Tento večer byl považován za poslední z dvanácti osudových nocí následujících po Narození Páně, nocí, kdy se podle lidové víry rozhodovalo o budoucím běhu života.
S touto nocí se pojila také představa o škodlivých a nečistých silách, které se měly přibližovat k lidským obydlím a ohrožovat zdraví, majetek i blahobyt jejich obyvatel. Aby se jim lidé ubránili, uchylovali se k tradičním ochranným úkonům, jejichž síla vycházela z křesťanských symbolů i starších magických představ. Příbytky byly kropeny svěcenou vodou, zapalovaly se svíce a na dveře i trámy se znamením kříže vzývala Boží ochrana, která měla zajistit klidnou noc a bezpečí pro celý dům i jeho obyvatele.
Byl to také od pradávna první velký křesťanský svátek v novém roce. Filosof a národopisec Ignác Jan Hanuš (1812-1869) uvádí, že svatvečerem svíček neboli tzv. tučným večerem (večer před Třemi králi) končil v nejstarších křesťanských dobách čas vánočních svátků a 7. lednem se již začínalo období masopustu. V domovech se rozsvěcovaly tříkrálové svěcené svíce, aby se jimi prosvětlovala neznámá budoucnost, která se věštila ze svíček pouštěných v ořechových skořápkách po vodě, které daly vigílii název Svátek světel nebo také "svatvečer svíček."
V kostelích se světila voda, křída, kadidlo, a věřící si do kostela přinášeli i křížky, zlaté přívěšky, prstýnky, madonky. K těmto věcem si lidé přidávali také „bobky“ (vavřínové plody), který byl nastrkán v soli. Dále místy světili sůl, síru, česnek a svíčky. Všechny tyto věci kromě svíček, používali v domácím léčení lidí i dobytka. Ve farním kostele, ve zvláštní velké nádobě byla svěcená voda. Každý přinesl ve své nádobě vodu čistou, kterou vylil do vody svěcené a pak si z ní nabral do své nádoby. Když si hospodář nebo hospodyně z kostela přinesli posvěcenou vodu, nejprve se jí každý napil, aby byl chráněn před zimnicí. Pak se nalila do kropenky, upevněné obyčejně při dveřích. Zbylá voda z předešlého roku se vylévala na ohniště. V některých zdrojích se uvádí, že svěcená voda byla z kostela odnášena tajně.
Po modlení nad svěcenou vodou si vzal sedlák trochu vody do džbánu a zhotovil si ze slámy štětičku. Vykropil celou světnici, půdu, sklep, spižírnu a chlév. Tím se stalo, že celé stavení bylo rázem zbaveno obtížného hmyzu a lidé v něm bydlící byli obrněni proti každému pokušení. Také se kropilo stavení s přilehlými hospodářskými budovami, aby se jim vyhnul oheň. Když se vše vykropilo, odešel hospodář do sadu pokropit stromy, aby měly bohatou úrodu, včelstva pro dobrou sklizeň medu i jako ochranu před nemocemi. Pak šel na pole, které také pokropil a pomodlil se za hojnou úrodu. Štětičku zanechal na poli.
https://www.ceskezvyky.cz/predvecer-tri-kralu-sveceni.../