SVATÝ MEDARD, LEGENDY A RŮŽOVÁ SLAVNOST

Narodil se ve Francii, v šlechtické rodině asi kolem roku 472, některé životopisy uvádí i rok 459. Byl velmi srdečný a dobrotivý a dal se na kněžskou dráhu. Pro svou otevřenou a zároveň bohabojnou povahu byl oblíbený nejenom mezi obyčejnými lidmi, ale vážili si ho i franští králové. Později se stal biskupem a tento úřad zastával až do své smrti v r. 561. Je patronem sedláků, vinařů, sládků, meteorologů, ale i zlodějů (jeho milosrdný postoj k nim předpokládal jejich obrácení). Medarda často umělci zobrazovali s úsměvem, proto je považován i za pomocníka proti bolestem zubů a proti horečce a choromyslnosti.
Legenda o dešti a orlu:
Vypráví, že když byl Medard v chlapeckém věku, zastihla ho v polích bouře a liják. V té chvíli se nad něj snesl obrovský orel, který ho svými roztaženými perutěmi ochránil před promoknutím. Příběh se stal podnětem ke vzývání Medarda proti deštivému počasí zejména o senách, proto ho rolníci vzývají za suché počasí při sklizni sena. Jeho smrt je zase spojována s horkým deštěm, který započal, když Medard umřel.
V kalendáři historickém Daniela Adama z Veleslavína z r. 1590 pak ke dni 8. června čteme: "Léta Páně DLVI. umřel S. Medardus biskup noviomenský a tornachský v Frankreichu. Při smrti jeho se praví, že horký déšť pršel, a protož když toho dne prší, mnozí za to mají, že ostatek měsíce, pro časté přívaly a deště, mokrý bude. Jiní opět tomu chtějí, že čtyřicet dní pořád pršeti bude."
Medardova růžová slavnost:
„Sv. Medard zavedl jako farář ve své osadě Salency růžovou slavnost, která se tam až podnes udržela. Vytvořil fond, aby nejcnostnější panna v Salenciaku dostala každoročně dvanáct tolarů a věnec z bílých růží darem. Slavnost probíhala takto: Měsíc před slavností pojmenovaly ve vsi Salency tři rozené panny p. správčímu toho statku, z kterýchž on volil tu, která měla ověnčena býti. Jméno její ohlásilo se na kazatelně, aby ostatní panny a dívky samy usoudily, zdali, tak slavné odměny hodna jest. Tím způsobem se vyloučila všechna strannost a nespravedlivost. Na den sv. Medarda přistrojila se v roucho bílé, rozpustila vlasy na šíji a provázená od příbuzných a dvanácti dívek, také bíle oděných, ubírala se okolo druhé hodiny odpolední s hlučnou hudbou na zámek v Salency.
celý článek volně ke čtení: https://www.ceskezvyky.cz/svate-nebe-sv-medard-legenda/