TŘI LEDOVÍ MUŽI A KDO JE PAN SERBONI?

TŘI LEDOVÍ MUŽI A KDO JE PAN SERBONI?
Jak k máji patří oživlá příroda, připalující slunce, tak k českému máji patří i tři ledoví muži, jejichž mrazivý dech je tou poslední připomínkou odcházející zimy. Náš venkovský lid odedávna bedlivě pozoroval přírodu a měl ověřeno, že během roku je několik mezníků povětrnostních změn. Jedním z takových mezníků je i skupina tří dnů 12. -14. května, na které připadají svátky tří světců, Pankráce, Serváce a Bonifáce a nazvali je ledovými muži, železnými muži, železnými bratry, zmrzlíky, ledovými bratry, tři studení, studení svatí, mokří muži, mokří svatí, mokří bratři atd.
Ledoví muži náležejí k nejstarším etnometeorologickým obdobím evropského mírného pásma. Proto mnohé pranostické výroky znějí ještě poněkud dobově, cize a archaicky. O tzv. ledových svatých, ale i o studené Žofii, je prý zmínka již v knize Konráda Dangkrotheima, která obsahuje jména světců a pochází z roku 1415. O ledových mužích píše i francouzský spisovatel Francois Rabelais v prvé polovině 16. století. První zmínky o pranostice ve které se vyskytuje, alespoň jeden zmrzlý svatý se našly u našich polských sousedů: "Przed Serwacjuszem nie trzeba sie pewenego lata spodziewač." V překladu zní: "Před Servácem nespoléhej na jisté léto." Toto rčení je doloženo z roku 1664.
Pokud pátráme v našich kronikách po stáří rčení o "ledových mužích" s překvapením zjišťujeme, že rčení chybějí ve sbírce Partliciově z roku 1617, ani je neuvádí A. Strnad na sklonku 18. století. Až Selská pravidla, připojená ke "stoletému" kalendáři z roku 1846, pak znají pouze rčení: "Před 13. dnem máje nejsme ubezpečeni stálého letního povětří, po tomto dni, ale není zapotřebí se obávati vínu škodného mrazu." První svatý se v naší pranostice objevil až v roce 1868: "Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta." Podle K. Pejmla pranostiky o ledových mužích nejsou naše původní, ale byly k nám přeneseny.
(zdroj: Medardova kápě - Jan Munzar)
Pokud, ale budeme mluvit o existenci pranostik, které upozorňují v období ledových mužů na možnost deštivého počasí najdeme v knize z roku 1827 od Jana Javornického tento text: "Nápodobně bez příčiny lekají se lidé dnů sv. Pankráce, Servace a Boniface, ježto v tom čase pršky nejjistější jsou. . . "
Kdo je PAN SERBONI?
Kompletní ledové muže uvádí až teprve F. L. Čelakovský r. 1852, ale pouze ve formě zkratky: „Pan Serboni pálí stromy“. Sám však ke rčení poznamenává: Jde však spíš o školní než prostonárodní přísloví, je složené z prvních slabik tří svatých: PAN-krác, SER-vác, BONI-fác. A po jejich odchodu zahrádkáři vědí, že je čas sázet. Pranostiky o zmrzlých mužích u nás vycházejí v průměru tak jednou za tři roky.