Věci pod poklicí...

Věci pod poklicí...
| Marie Bernadeta | Moje filozofie





Věci pod poklicí...


Zvědavost je potřeba odhalit, co je pod poklicí...

Při vaření je třeba zjistit, zda je pokrm uvařený a jak chutná,
ke všemu je třeba:
" Dočkat času, jako husa klasu."



Přemýšlím nad tím, co ve mně vzbuzuje zvědavost a s čím zvědavost jako taková vůbec souvisí?

Zvědavost totiž není zvídavost, ale zbytečné předcházení chodu věcí.
Je to přirozenost dítěte a je známkou jisté nedočkavosti, jistě jsme zažili svou zvědavost, když jsme čekali, že budeme obdarováni a nebo, když jsme sami chtěli někoho něčím překvapit, byli jsme zvědaví, zda mu tím uděláme radost takovou, jak jsme očekávali a jak bude dotyčný reagovat, někdy je reakce upřímná a někdy jenom hraná, lidé většinou ani nejednají upřímně z různých důvodů. třeba i z ohleduplnosti k druhým, třeba,abychom ho nezklamali, záměrně lžeme a říkáme jen to, co chce druhý slyšet.
Pak lze samozřejmě vidět, že někdy naše povaha a okolnosti nahrávají lživým reakcím druhých a že nelze podle toho mnoho usuzovat, vždyť se přece říká:
" Darovanému koni na zuby nehleď!"

Pak se také ovšem říká: " Trpělivost přináší růže",
protože všechno má svůj čas a k tomu také vlastně není zvědavost moc dobrá, když člověk na cokoliv spěchá.
Z tohoto úsloví však také plyne, že když obrazně toužíme po kráse, že to nebude snadné a bude to mít i trny, to je, že budeme na cestě k cíli muset překonávat mnohé překážky.

Tak je to i s životem na Věčnost,
když máme pozemské starosti a prožíváme těžké věci, je to známka naší netrpělivosti a že je ještě třeba se mnohému učit, než dosáhneme vytouženého cíle, vždyť do Nebe se z lidí na zemi dostane jen hrstka, protože v Nebi nás nečeká ve skutečnosti nic závratného a oslnivého v tom nablýskaném slova smyslu, ale očekáváme zcela prostý a obyčejný život, tak jak ho Bůh pro člověka od počátku stvořil, především v Nebi platí:
" Bez práce nejsou koláče!"
A pak také že o vše musí člověk prosit, neboť všechny dary, ať hmotné nebo duchovní, dostáváme pouze z milosti Boží.
Takže přílišná zvědavost je jistě často škodlivá, lepší je trpělivost a pokora. Zvědavost také může přinést zklamání, už jenom proto, že něco očekávám a ještě dříve, než všemu porozumím předejdu zvědavostí chodu věcí a pravdu v té předčasné chvíli neunesu.
Také myslím, že i být zvědavá na věci soukromé a po kterých mi nic není, mi nepřinesou žádné štěstí.

Zároveň je však každá má zvědavost, krom známky netrpělivosti, znamením jisté touhy,
která mne ale naplňuje energií a touhou žít,
a pak lze tuto zvědavost
transformovat ve zvídavost a tou je touha po poznání věcí života.

Většinou zvědavost přichází ve chvílích, kdy nás potkává něco nového a také v prostém životě, třeba když jsem si koupila použitý sporák a byla jsem zvědavá, jak bude fungovat, takže dá se říci, že je zvědavost i nedostatek naší víry a trochu strach, jak se budou věci odvíjet, zda splní naše očekávání, proto někdy nám zvědavost nepřinese vytoužené uspokojení a ujištění, že jsou věci vpořádku, dokud se nedočkáme výsledků či odpovědí na naši zvědavost. Zvědavost je třeba v sobě krotit a učit se trpělivosti, vždyˇi stromy zjara vypučí... vykvetou a terpve po čase přinášejí plody, které smíme sklidit a je ochutnat.

A jako matka si pamatuji, jak jsem se těšila na své děti, až se mi narodí, ale vždycky je třeba se těšit tím, co máme a očekávat Vůli Boží. Tak je i s láskou v našich srdcích, jsme zvědaví na toho druhého, kterého jsme si zamilovali a růžové brýle zamilovanosti nám někdy brání uvidět. Však štěstí člověku nepřináší usilovat o to,aby nás někdo miloval, ale milovati máme sami sebe i druhé hned potom, co života zdroj v sobě upevníme.
Každý křesťan, který žije svoji víru v život věčný, jej také očekává a trpí jistou zvědavostí, co ho čeká, až v tomto světě zemře a zavře svoje oči. Pravda je, že se každý smrti dočká a nemusí o ni předčasně usilovat.
"Jak v životě, tak ve smrti,"
a proto každý okamžik a každá chvíle pozemského života ať vede k tomu cíli, po kterém naše duše touží, bohužel někdo nedospěje do Nebe, spíš do Pekla, podle toho, oč usiluje a co ho štěstím naplňuje, to rozum dá.


Polívka se vaří...


A někdy stačí zvednout pokličku
a nabrat trochu na lžičku,
když člověk v sobě lecos vaří
a co se sem tam nepodaří
je třeba držet pod poklicí,
než odpuštění přijde
a pokrm, co se nepodaří
uplatnění najde
a podáte ho třeba zvěři.

Většina lidí nevaří však ve svých hrncích,
ale přikládají pod kotly
vždy druhým
a v kotlích stále míchají ,
když hněv a zlobu přidají.
Těm zvědavost je houby platná,
vždyť vaření v kotlích
je zvykem podsvětí
a tam míchači v kotlích
jednou odletí...

Do zloby víru
přidávají sílu,
vždy cítím síru
a hledám víru
v Lásky objetí.

http://mariebernadeta.blog.cz/1901/veci-pod-poklici