" Nadpřirozeno"

" Nadpřirozeno"




Hlupáci chtějí senzaci,
snílci život v oblacích,
většina lidí zahání nudu
v hloupostech beze studu.

Okultismus je přitažlivý pro ty,
co hledají vědu ve smrti,
každý, kdo rozumný je, pochopí,
že smrt je součást jedné etapy
života zde na zemi,
život se začne početím
a narozením se zviditelní
naše tělo na zemi,
však člověk sám je tajemství
a celé nadpřirozeno je vytvořeno
jeho vědomím i věcmi, co jsou skryté
v nevědomém stavu těla,
neboť člověk, to je duše
Bohem stvořená,
co s tělem v rovnováze
na tomto světě učí se a poznává.

Země je místo pro člověka zkoušeného,
jenž naučí se zříci zla,
které je příčinou odvratu od Boha,
jenž je zdrojem Lásky a života.

Člověka láká odedávna poznat věci skryté a zvědavost mu nedá, a pak se chytá každé nitě,
protože tím, že žijem v tomto světě, ocitli jsme se na cestě, která má svůj začátek a konec a člověku to nedá,
protože nechce s pravdou smířit se, že doba pobytu na zemi je omezená z rukou Stvořitele, jenž všemu dává smysl
a v něm se všechno uskuteční v celé šíři i život každičkého člověka, kam který ale míří, to svobodné je rozhodnutí,
však bez vnuknutí shůry a bez milosti Boží jsme sami sobě odevzdáni a podrobeni kříži.

Touha poznat pravdu o životě a o věcech života davá plachty lidem mnohým, aby vytvořili mýty a mnohá náboženství,
která jsou snahou najít věci neviditelné a odhalit jejich děj, však více slouží těm, co chtějí druhé ovládat a zneužívat k cílům pozemským.

Kde pravda skutečná je, to je tajemství,
neboť je dána pouze " maličkým",
ti, co věří, že není nic po smrti,
jsou lháři sami sobě nejbližší,
neboť " Nic" si nelze nijak představit
a proto jasné je, co říkají:
že totiž pravdu žádnou neznají.

A proto, co je svět světem,
hledají lidé věci nadpřirozené,
aby pochopili, proč ocitli se na světě,
věda nám mnohé vysvětlila,
vždyť žijeme ve třetím tisíciletí,
kde prvotní je víra v moc oběživa, to se ví.

Tak všechno v tomto světě motá se jen kolem peněz, které jsou modlou všech, co v život nevěří
a není možné penězi se nabažit a ani skrz ně najít štěstí pro duši.
Peníze jsou jen čísla v ruletě a je to fligna, ve skutečnosti jde o to, že zlo chce míti v dlani moc nad potřebami lidí
a pak ta snaha všechno uspořádat do přihrádek je jistě smrti lež, vždyť život svobodný je a nemůžem ho zavřít v kleci,
i zvíře potřebuje svobodu a stejně také člověk, jenž respektuje přírodu a žije s ní v souladu. Lež si však cestu klestí obalem ze slov nachystaných a uvnitř úmyslů je opak slov, která slouží na proslov.
Jak cítíme se v tomto světě? Jak ti, co mají žít a neví, jak si poradit.
A pak jsou trefná tato slova, co přichází mi na mysl:
Kdo život bude chtít si zachovat, ten jej ztratí, kdo život svůj však odevzdá, ten dostane nový.

Věci nadpřirozené jsou ve skutečnosti pouze skryté věci života,
protože tajemství se odkrývá jen těm, co hledají:
Tlučte a bude vám otevřeno!
Všechno se ale odehrává v soukromí lidské duše
a ne druhým lidem na odiv,
marné jsou proto všechny tiátry a snahy dokázati druhým pravdu života,
když odmítají ztišení a nechtějí být pokorní.

Kam poděli se všichni slavní v tomto světě, kam odešli, už není jich,
jen pouze, co tu zanechali, zdobí na ně vzpomínku a jsou nám svědectvím,
že život žitý v sobectví je odmítnutím Boha,
jenž je pro nás nadpřirozenem,
jež každý vnímá různě
a co je vůbec na tom,
že množství lidí uvidělo naši tvář,
že poznají náš hlas,
všechno je přece marnost,
to duše skrytá v nás
má k druhým Láskou promlouvat
a všichni mají uznat slávu pouze tomu,
jenž nás stvořil
a velebit ho na Nebesích.
Toť obrat pouze ducha znalých, toť obraz vyššího nad námi.

Kouzlo má život opředený tajemstvím,
protože dokud neodkrylo se nám vše,
stále jsme zvědaví a na cosi se těšíme.
Je to jak čísti knížku sami o sobě
a vlastním chtěním a skutky svými
přidávat řádky v příběhu,
jenž je živý a v příštím okamžiku skrytý,
než přijde čas ho číst a další stránku otevřít.

Jsou přece věci mezi Nebem a Zemí,
skryté jsou cizím očím
a odkryty jsou pouze v světě "maličkým",
kteří je použijí jako lék,
aby jednou, až vejdou do Nebe
dočkali se vzkříšení
a byli navždy spaseni.

JIž v zobáčku nám Posel nese
dvě nádoby,
v jedné je mrtvá
a v druhé živá voda,
obojí poslouží k obnovení života,
to známe všichni z pohádky
a obraz tento k pochopení jistě
mnohým poslouží
a dají mi pak za pravdu,
že smrt je krutá,
však porodem je dalším do života,
i když z jednoho se právě odchází,
aby bolest nebyla už naší součástí
a život nebyl snůškou nesnází.