Západní přísliby

Když Donald Tramp vyhrál prezidentské volby, uvedlo to mocné mecenáše Hillary Clintonové do stavu nepřetržité zuřivosti. Bylo jasné, že je jen otázkou času, kdy novému americkému prezidentovi bude zřetelně naznačeno, že přece jen není nejmocnějším mužem světa. Vítězství nevítězství. Tramp se sice pokusil po svém zvolení odstoupit od vyhrocené konfrontace s Ruskem, ale tento odvážný krok neměl dlouhého trvání. Nyní už pochopil, kdo je v zemi pánem, a vztahy s Ruskem vyhrocuje přesně dle přání korporací. Jak je plánováno. Nejdřív přišel případ Skripal a dcera, ale když všechno jejich zázračným uzdravením a absencí důkazů o ruské vině jaksi zaskřípalo, najednou se objevil chemický útok na město Duma, který Západ připisuje vládě prezidenta Asada. Je jasné, že když následně Spojené státy vyhrožují vysláním raket do Sýrie, je konfrontace s Ruskem opět ve hře. Podle starého dobrého modelu, ať USA provedou kdejakou křivárnu, jsou vždycky prezentováni jako hodní hoši, kterým leží na srdci šíření demokracie a lidská práva. Nic není vzdálenějšího pravdě! Spojeným státům jde vždy jen o zájmy Spojených států. A mírové řešení v Sýrii k nim rozhodně nepatří. Pokud by se syrský prezident Asad udržel u moci, byli by to Američané, kdo by byl vnímán jako slabý. To by v budoucnosti prosazování amerických zájmů kdekoliv na světě poněkud zkomplikovalo. V této geopolitické hře jde o mnoho. Jak USA, tak Rusku.
Syrská vláda i armáda sice použití chemických zbraní popírá, ale to nikoho nezajímá. Aktérům, kteří provedli operace pod falešnou vlajkou, je to přece jasné. Kam bychom přišli, kdybysme museli všechno dokazovat. Prvním pravidlem dobrého zamaskování je, že terč (v tomto případě obelhané veřejné mínění) musí být s to pohlédnout na věc přímo a vidět pouze pravdu, kterou chcete, aby viděl.
Donald Tramp dal nyní příslib světového konfliktu.