Důvěra nade vše

Není nad důvěru. Při záhadné otravě Sergeje Skripala a jeho dcery bylo světu sděleno, že Británie má důkazy, že za činem stojí Rusko. Pokud se u některého ze spojenců našel někdo, kdo ty důkazy chtěl vidět, byl obratem svými vlastními Hujery postaven do role vlastizrádce. Na základě důvěry byl svět vyzván, aby ruským diplomatům položil kufry za dveře.

Česká republika byla také poctěna důvěrou. Ohledně Nikulina. Americká strana nám sdělila, že má důkazy o jeho vině a že dalších otázek již netřeba. Záhy Českou republiku navštívil předseda sněmovny reprezentantů USA Paul Ryan a pronesl v naší poslanecké sněmovně několik ideologických frází, abychom nebyli za úplné hlupáky. Předtím se ovšem netajil, že do ČR přilétá proto, aby dostal Nikulina do Spojených států. Zadařilo se. Následovala pochvala od USA. Jen si nejsem jist, jestli zrovna na tuto pochvalu můžeme být pyšní.

Když se ohlédneme do minulosti, do doby války v Iráku, tak tam to s tou důvěrou všechno započalo. Světové veřejné mínění muselo věřit, že Irák vlastní zbraně hromadného ničení. Jen zbrojní expert David Kelly tvrdil, že tam žádné nejsou, ale ten spáchal sebevraždu, když si šel zaběhat do lesa a přitom si podřízl zápěstí. Svědci sice viděli nedaleko místa Kellyho sebevraždy startovat neznámý vrtulník, ale ať už se tam stalo cokoliv, problém důvěry a nedůvěry byl bezpečně eliminován.

A přišel chemický útok na syrské město Dúma. Zpočátku se objevila taková malá hra na hledání pravdy. Zkoumalo se, jestli opravdu došlo k chemickému útoku. Jenomže to byl jen zavádějící manévr. Samozřejmě, že k chemickému útoku došlo, otázkou bylo, kdo to má na svědomí. Opět hned bylo jasno. Stojí za tím prezident Asad, který je takový idiot, že chemickým útokem vloží Západu dlouho očekávanou záminku k vlastní likvidaci. Asad to sice popřel, ale zase se vynořila otázka důvěry.
„Máme takové důkazy,“ pravili mírutvorci, je to OK.“
Drobný problém je jen v tom, že kdyby Spojené státy nebyly takovým báječným nositelem demokracie a lidských práv, tak jednoho by mohlo napadnout, jestli náhodnou zloděj netrestá zloděje. USA jsou totiž majitelem největšího arzenálu chemických zbraní na světě.
V Českém rozhlase se ptal redaktor jednoho našeho politologa (jméno mně uniklo), „proč by to mohl Asad udělat“.
„Protože může,“ pravil ten moudrý muž.
Redaktor zalapal po dechu nad tímto zdrcujícím politologickým rozborem a já též.

Začíná se nám ve světě pomalu vytvářet nový právní systém. Už nebude třeba předkládat složitou cestou důkazy o vině, postačí jen informace, že existují. Pro Českou republiku by tento systém mohl být přínosem. S Davidem Rathem se už soudy marně moří několik let. Takhle by stačilo Rathovi oznámit, že důkazy jsou k dispozici a veřejnost vyzvat aby tomu věřila. No, je pravda, že v tomto případě by s tím veřejnost větší problém neměla. A hned s Rathem za katr.
To stejné Babiš v demisi. „Máme důkazy, pane Babiši, že jste neoprávněně čerpal dotace na to vaše hnízdo, je to OK. Sbalte si kufřík.“ A šup s ním do cely vedle Ratha. Třeba by nám potom i několik politiků zbylo.
Snad nás jednoho krásného dne naši západní spojenci nebudou nutit, abychom uvěřili v jejich Santa Clause. „Věřte nám, vy se mýlíte, Santa existuje, je to OK.“
Ale to asi nehrozí.
Tady by totiž kosa narazila na kámen.