Biologický základ psychologie.

Psychiku jedince ovlivňují kromě sociálních činitelů (společnosti, společenských norem, výchovy ad.) i činitelé biologičtí. Lidský organismus je velmi složitý systém, k jehož existenci je potřeba dobrá koordinace uvnitř systému a také koordinace navenek, ve vztahu k prostředí. Regulace všech funkcí v lidském organismu je zajišťována dvěma soustavami: nervovou (vedoucí soustavou, která řídí a koordinuje nejen činnost orgánů, ale i organismu jako celku) a endokrinní (jež ovlivňuje růst, reprodukci, ale i chování jedince).
Nervová soustava zprostředkovává reakce organismu na změny vnějšího (podněty mechanické, chemické, teplotní ad.) i vnitřního prostředí (podněty z vnitřních orgánů). Nervová soustava je tedy schopna nejenom přijímat informace (ve formě vzruchu) z vnějšího a vnitřního prostředí pomocí receptorů (smyslových orgánů, přijímačů), ale také tyto informace analyzovat v centrální nervové soustavě a odpovídat na ně převedením zpracované informace (vzruchu) na výkonné orgány – efektory (např. svaly, žlázy). Tento děj nazýváme reflexní oblouk. Převod vzruchu z receptoru na efektor pak nazýváme reflex. Obecně řečeno se jedná o odpověď organismu na určitý podnět. Reflex je základní činností nervové soustavy.
Základní jednotkou nervové soustavy je nervová buňka – neuron.
I Při narození obsahuje lidský mozek na 100 miliard neuronů. V průběhu života jejich počet klesá. Na pokles počtu neuronů mají kromě věku svůj vliv také různé nemoci. Např. Alzheimerova choroba, která se projevuje zhoršením paměti, ztrátou rozumových schopností, nebo Parkinsonova nemoc, pro níž je charakteristická svalová ztuhlost a omezenost pohybů. Pokles počtu neuronů je ovlivněn také životním stylem, např. u lidí, kteří dlouhodobě a nadměrně požívají alkohol, neurona odumírají ve větším počtu. I



Neuron umožňuje přenášet vzruchy. Nervová soustava je tvořena obrovským množstvím neuronů. Neuron se skládá z:
těla buňky;
dendritů (výběžků) – dostředivá vlákna, po nichž přicházejí z receptorů vzruchy do těl nervových buněk, neurony mají obvykle větší počet těchto vláken, která jsou krátká a mnohonásobně se větví;
axonu – odstředivá vlákna, jež vedou vzruch (odpověď) z těl nervových buněk do efektorů, neuron má obvykle jen jeden axon. Axon je obalen myelinovou pochvou.

Činnost nervové soustavy (naše možnosti pohybové i duševní, činnost orgánů ad.) je umožněna spoluprací vzájemně propojených nervových buněk. Jednotlivé neurony se svými výběžky dotýkají vždy celé řady dalších neuronů, což umožňuje, aby některé z nich přenesly vzruch na další neurony. Jeden neuron může být spojen s dvaceti až třiceti dalšími neurony. Místa kontaktů nervových buněk, na kterých se vzruchy převádějí z jednoho nervového vlákna na druhé, se nazývají synapse.


Jde o spojení mezi zakončením axonu a dendritem dalšího neuronu. V místě synapse je axon rozšířen (synaptické zakončení) a hromadí se v něm látka, které říkáme mediátor (chemický přenašeč). Mezi synaptickým zakončením axonu a výběžkem dalšího neuronu je synaptická štěrbina, kterou prochází mediátor nahromaděný na konci axonu. Ten je uvolňován na membránu dendritu nebo buněčné tělo dalšího neuronu je synaptická štěrbina, kterou prochází mediátor nahromaděný na konci axonu. Ten je uvolňován na membránu dendritu nebo buněčné tělo dalšího neuronu. Mediátor vyvolává výchylku chemické a elektronické rovnováhy (změnu rozpustnosti membrány pro ionty) dalšího neuronu, čímž je umožněno, aby se vzruch šířil dál.
Nervová soustava člověka se skládá z centrálního nervového systému (CNS) periferní (obvodové) nervové soustavy, která propojuje CNS s celým organismem. Centrální nervová soustava je složena z:
míchy - nervová tkáň uložená v páteři, která ji chrání před poškozením. Horní konec míchy přechází v prodlouženou míchu, dolní konec se nachází v úrovni druhého bederního obratle. Je centrem jednoduchých reflexů, spojuje periferní nervovou soustavu (obvodové nervy) s mozkem;
mozku – řídící centrum nervové soustavy. Tvoří jej:
prodloužená mícha – je centrem životně důležitých funkcí (např. činnosti srdce, dýchání) a reflexů (polykání, zvracení, kašlání ad.), spojuje míchu s mozkem;
mozeček – je centrem rovnováhy, koordinuje pohyb a usměrňuje svalové napětí;
střední mozek – řídí reflexy související se světelnými a zvukovými podněty (vidění, slyšení);
mezimozek – tvoří jej dvě funkčně odlišné části: talamus (zprostředkovává reakce na různé podněty) a hypotalamus (produkuje hormony, zajišťuje souhru nervového a hormonálního řízení organismu);
koncový mozek – skládá se z pravé a levé hemisféry, na spodní části jsou bazální ganglia (řízení hybnosti), povrch je pokryt mozkovou kůrou (formují se zde vědomá činnost a vědomé pohyby, v závitech mozkové kůry jsou centra pro zpracování a uvědomování si podnětů z vnějšího prostředí (např. centra řeči, zraku, sluchu).


I Činnost mozkových hemisfér se vyznačuje tzv. lateralitou, tj. funkční dominancí jedné hemisféry nad druhou (projevuje se motorickým praváctvím a leváctvím). Hemisféry pracují jako celek, každá má ale jinou funkci. Každá z mozkových hemisfér je zaměřena na různé činnosti; levá hemisféra – řeč; pojmy; symboly; racionální, analytické myšlení; automatická činnost; rozpoznávání slov; pravá hemisféra – hudba; umění; fantazie; rozpoznávání vzorů; paralelní činnost; rozpoznávání obličejů. I
I Brocovo centrum je oblast, kde se tvoří řeč. Wernickeovo centrum je oblast, jež je významná pro porozumění řeči.

Periferní nervový systém tvoří svazky nervových vláken, které vedou od těl buněk uložených v centrální nervové soustavě. Část vláken periferního nervstva je odstředivá (vede vzruchy od buněk CNS ke svalům – efektorům), nazýváme je motorická. Část vláken je dostředivá (vede vzruchy od čidel – receptorů – k buňkám CNS), nazýváme je senzitivní. Tato vlákna umožňují spojení CNS s čidly a jejich prostřednictvím s vnějším a vnitřním prostředím.

Endokrinní systém řídí organismus pomocí chemických látek (hormonů). Zahrnuje žlázy s vnitřní sekrecí, které produkcí hormonů ovlivňují růst, metabolismus organismu ad. Mezi tyto žlázy patří např. štítná žláza (řídí rychlost metabolismu), příštitná tělíska (řídí metabolismus vápníku a fosforu), nadledvinky (aktivizují organismus). Hladiny hormonů mají vliv na chování a duševní vývoj člověka. Endokrinní systém je řízen hypotalamem prostřednictvím hypofýzy (podvěsku mozkového, který na pokyn hypotalamu produkuje hormony, jež řídí činnost dalších endokrinních žláz).
I Při stresové situaci hypotalamus vyvolá v hypofýze produkci adrenokortikotropního hormonu, jenž při přenosu krevním oběhem např. do nadledvinek (párových endokrinních žláz) dává signál nadledvinkám k tvorbě hormonu zvaného adrenalin. Ten připravuje tělo na zátěžovou situaci, na překonání překážek. I

Zdroj:
Odmaturuj! Ze společenských věd, Didaktis, aktualizace k 1.1. 2015.