Děti? No to vůbec, přece si nezničím postavu! Nad mateřstvím vítězí krása

Nemohou otěhotnět normálně, jsou už staré, nemohou donosit dítě, nebo dokonce o dítě přišly… Anebo si prostě jen nechtějí zničit dokonalé modelkovské křivky, tak nebudou ani mámou, ani babičkou.

Zatímco jsou páry, které se o děti snaží několik let, jsou ženy, které v tom mají jasno. Děti nikdy nechtějí. Jistě, každý má právo se rozhodnout, zda chce, či nechce děti. Ale důvody, proč se některé ženy rozhodnou je nemít, bývají většinou daleko „hlubší“, než je ztráta postavy.

Měla jsem kdysi kolegyni. Mně bylo třiadvacet, byla jsem po státnicích a pracovala ve své první redakci. Vendula byla krásná, i když byla o dvacet let starší než já. Měla krásnou postavu, byla blond, hezky se oblékala a měla úžasný černý humor, často s náznaky sarkasmu. Skamarádily jsme se, a dokonce jsme spolu jezdily v zimě lyžovat do ciziny. Vendula neměla děti, ale přítele měla snad… odjakživa. Nežili spolu, navštěvovali se a oběma jim to tak vyhovovalo. Na tehdejší dobu dost pokrokové smýšlení.

A tohle nebyla ohledně Venduly jediná zvláštní věc. Dlouho jsem se jí bála zeptat, proč nemá děti. Čekala jsem, že se rozpláče a bude říkat něco o tom, že děti mít nemůže, s přítelem jim to nejde, podstoupili všechna martyria, včetně všech neplacených i placených pokusů o umělé oplodnění… Ale protože jsme si byly opravdu blízké, sebrala jsem odvahu a jednou se jí zeptala: „Vendulo, proč vlastně nemáš děti?“ A ona se na mě úplně samozřejmě podívala, trochu s úžasem, že se vůbec na nějakou takovou hloupost ptám, a řekla mi: „Děti? No přece abych si nezničila postavu!“

Mateřský pud nula
Jednoduché jako facka. Aha, pomyslela jsem si a dlouho jsem nad tím přemýšlela. Já jsem si neměla co ničit, vypadala jsem tenkrát, jako že jsem Vendulu slupla denně k snídani, i když mi takový důvod, proč zůstat navždy bezdětná, přišel poněkud zvláštní. Ale chápala jsem ji, sama jsem děti taky nechtěla, takže se nebylo o čem více bavit. Nikdy jsem nevozila panenky v kočárku, a když si kamarádky v dětství půjčovaly cizí děti, aby je mohly vozit, nezřízeně jsem se nudila, protože mi to přišlo jako ta nejhloupější hra na světě.

Je tento fenomén ale běžný? Kolik je žen, které se rozhodnou nikdy neokusit mateřskou lásku (a taky ty mraky starostí, bezesné noci, věčný strach) jen proto, že jim je jejich tělo svatyní, kterou si nenechají zničit porody, vytahat si prsa cucáním jejich potomka anebo zhyzdit křivky, na kterých léta tak tvrdě pracují?… Uvidíme.

Když krása zvítězí nad mateřstvím
Moderní ženy mají nespočet důvodů, proč se rozhodnou zůstat bez dětí. Třeba budují kariéru, cestují po světě, milují svoji svobodu, nemají vůbec mateřský pud, nebo mají obavy z budoucnosti. Existují i lidé, kteří nechtějí do tohoto „zkaženého světa“ přivádět další životy.

A pak je tu i tento konkrétní faktor, který je stále tabu, moc se o něm nemluví. Strach z fyzických změn spojených s těhotenstvím a porodem. Jak velkou roli hraje estetika při rozhodování o mateřství? A jak tento trend vidí odborníci? A hlavně, jak jej v nitru prožívají samotné ženy?

Tělo jako chrám
Jistě, ono to není vůbec o tom, že byste, jak někdy tak rády říkávaly naše babičky, „porodily dítě na poli při práci“. A navíc to není jen o samotném porodu, ten bývá často už tím nejmenším, protože se těšíte, až se zase vaše tělo postupně vrátí k normálním proporcím, a vy si přestanete připadat jako slonice (omlouvám se všem, které rodily 30 hodin).

Fyzické změny, které těhotenství přináší, nejsou pouze záležitostí oněch devíti měsíců. Mnoho žen si velmi dobře uvědomuje, že tělo se po porodu často už nikdy, jako že vůbec nikdy, nevrátí do původní podoby. A těch změn je nepočítaně. Třeba povolená kůže na břiše, strie, které vypadají jako letokruhy, změna tvaru prsou, jež jsou vytahaná a vypadají jako prázdné socialistické pytlíky na mléko. A o nárůstu tělesné hmotnosti, kdy kila opravdu neshodíme za měsíc, často dokonce nikdy, ani nemluvě.

Nejde o to, že bych děti neměla ráda, ale já si cením toho, jak se cítím ve svém těle. Cvičení, zdravá strava a disciplína mi daly sebevědomí, které bych nechtěla ztratit.

„Může trvat až dva roky, než se ženské tělo zotaví, a i poté mohou některé změny přetrvávat,“ uvádí pro Flowee gynekoložka MUDr. Jana Malá. Podle ní navíc „objektivní vyčíslení žen, které nechtějí mít děti, je velmi těžké a často spekulativní. Důvodem bývá fakt, že mnoho žen, které vysílají okolí signály, že děti nechtějí, tak činí v rámci své obranné reakce. A třeba si ani nechtějí přiznat, že je ve skutečnosti chtějí.“ Tím se ale dnes nezabýváme.

Ono totiž ono rozhodnutí „stát se matkou“, které je pro většinu žen naprosto přirozené, je spojeno nejen s radostí z příchodu nového života, následníka rodu, milovaného dítěte, ale také s obavami z fyzických změn, které jsou s ním spojeny. A ty mohou být pro mnohé ženy tak děsivé, že se rozhodnou odložit nebo zcela odmítnout mateřství. Vendula není jediná.

Tvarovala jsem to desítky let, nechci o to přijít
Žena, které budeme říkat třeba Petra (34 let), je osobní trenérka a influencerka, která od mládí investovala obrovské množství času do tvarování své postavy. „Pro mě je moje tělo má identita. Budovala jsem ho 15 let, nehodlám ho obětovat něčemu, co mě nenaplňuje,“ říká otevřeně. „Mám kamarádky, kterým po dětech zůstaly trvalé zdravotní problémy, většina z nich má také ochablou kůži, bolesti zad. Nemám vůbec pocit, že bych o něco přicházela.“

Petra pro Flowee vzpomíná, že její pohled na mateřství se začal formovat už v mládí. „Moje matka mi vždycky říkala, jak moc se jí po porodu změnilo tělo. Mluvila o tom, jak nikdy neshodila váhu, kterou nabrala, a jak ji trápí strie na břiše. Asi mě nechtěla ovlivnit, protože je smutná, že teď nemá vnoučata… A ani je mít nebude. Ale já myslím, že jsem si ten strach, možná dokonce odpor v sobě, nesla odjakživa. Měla jsem strach, že pokud bych otěhotněla, moje postava, na které jsem tak tvrdě pracovala, by se změnila k nepoznání.“ Petra odmítá, že by její postoj byl o sobectví. „Nejde o to, že bych děti neměla ráda, ale já si cením toho, jak se cítím ve svém těle. Cvičení, zdravá strava a disciplína mi daly sebevědomí, které bych nechtěla ztratit. Vidím na svých kamarádkách, že po porodu se často cítí nejistě, nešťastně a mají problém přijmout své nové tělo. A tohle já nechci riskovat.“

Petra má jasno. Je ale spousta žen, které váhají.

Nakonec zvítězil čas
Naší třetí ženou, u které převládl strach z mateřství proto, aby si zachovala svou krásnou postavu, je Jana (49). Byla vždy přesvědčená, že jednoho dne děti bude mít. „Vždycky jsem si myslela, že je to jen otázka správného času. Čekala jsem, až se ustálím v práci, až najdu toho pravého partnera. Jenže čím víc jsem si o těhotenství a porodu zjišťovala, tím víc mě pohlcoval strach. A navíc jsem zastáncem toho, že dítě by mělo mít oba rodiče. Ale já jsem toho pravého partnera nenašla doteď...“

Řešení, které nabízí estetická chirurgie, není nejlevnější, není nebolestivé, přesto tuto možnost mnohé ženy využijí.

Janin zlomový moment pak ale přišel ve chvíli, kdy její nejlepší kamarádka prošla komplikovaným těhotenstvím. „Viděla jsem ji trpět. Neustále se jí měnilo tělo, měla bolesti zad, oteklé nohy, strie a po porodu jí ochabla břišní stěna natolik, že si musela nechat udělat plastickou operaci. To mě vyděsilo. Pochopila jsem, že tohle není něco, co bych chtěla podstoupit.“ Přestože Jana dnes děti nemá, nelituje svého rozhodnutí. „Občas si říkám, jestli jsem si tu šanci nenechala utéct, ale když se podívám na své tělo a cítím se v něm dobře, vím, že jsem se rozhodla správně. Nemyslím si, že bych byla špatná žena jen proto, že jsem se rozhodla jinak.“

Jak pracovat s obavami
Debata o tom, zda mít děti, nebo si „zničit“ postavu, má dvě strany. „Ženské tělo se mění a společnost od žen čeká, že budou vždy vypadat dokonale. Na druhou stranu je ale důležité si uvědomit, že každý se s věkem mění a že to není nutně negativní změna,“ říká pro Flowee psycholožka Veronika Clande. „Je důležité pracovat na sebepřijetí a na tom, aby se estetické obavy nestaly překážkou k osobnímu štěstí. I když já tyto ženy neodsuzuji, každý má právo se svobodně rozhodnout. Jen je třeba si uvědomit, že jednou přijde doba, kdy už rozhodnutí nebude možné vzít zpět.“

Dítě, a pak hurá pod kudlu
MUDr. Jana Malá pro Flowee shrnuje nejčastější obavy, s nimiž se ženy „na vážkách“ potýkají. „Jednoznačně vede povislá kůže na břiše. Její rychlé natahování během těhotenství může způsobit vznik strií, které jsou často také trvalé. Ženám se změní i tvar a velikost prsou a samozřejmě jejich pevnost. Kojení a hormonální změny mohou vést k poklesu nebo ztrátě objemu prsou. A velkou hrozbou je diastáza, tedy oddělení přímých břišních svalů, které může způsobit vypouklé břicho i po porodu. Samozřejmě jsou zde pak i další hrozby jako křečové žíly, kdy zvýšený tlak na žíly během těhotenství může vést k jejich rozšíření, a mnoho dalších. I tak je ale skutečně pravda, že miliony žen těhotenství přežilo, miliony se na něj těší, a skutečně procento těch žen, které nemají děti z obavy o estetiku, není zase tolik. Rozhodně ne ony miliony.“

Řešení, které nabízí estetická chirurgie, není nejlevnější, není nebolestivé, přesto tuto možnost mnohé ženy využijí. Jak uvedl plastický chirurg MUDr. Libor Kment, „zájem o estetické zákroky po porodu roste. Ženy po porodu nejčastěji žádají úpravu prsou, ať už zmenšení, zvětšení, nebo modelaci. Rády si nechávají také zredukovat strie nebo povislou kůži na břiše.“ S tím souhlasí i MUDr. Ján Pilka z kliniky Aesthevita: „Ženy po jednom či více porodech mají často problém s přebytečným tukem na bříšku. Chtějí se vrátit do původní formy a řeší i problém s nadbytečnou kůží, proto volí abdominoplastiku.“ A přestože přesné statistiky pro Českou republiku nejsou veřejně dostupné, trend využívání plastické a estetické chirurgie u žen po porodu je zřejmý. Například v USA zaznamenala Americká společnost plastických chirurgů nárůst tzv. „mommy makeover“ procedur, které zahrnují kombinaci operací zaměřených na obnovení postavy po porodu. Tyto zákroky zahrnují abdominoplastiku, liposukci a operace prsou.

Takže ano. I když dnes, coby sama matkou, Vendule už nerozumím, rozhodně ji neodsuzuji. Ani ona, dnes kráska, které je přes sedmdesát, stále nelituje. A ze svého sarkasmu stále nic neztratila. Jen na ty lyže už jedeme i s mým synem a ona ho, no, řekněme, toleruje.

Každá žena má právo rozhodovat o svém těle a životě podle svých priorit a hodnot. A my chápeme i ty, které chtějí být modelkami navždy. Snad vám to, dámy, vydrží.

Kristýna Nedobitá flowee