Emoce

Emoce jsou jako tekutý písek. Čím více se z emocí snažíme vyhrabat, čím urputněji s nimi bojujeme, tím víc nás budou paradoxně pohlcovat. Ovládnou nás a postarají se, abychom říkali a dělali věci, za které se později litujeme nebo kritizujeme. Nervěme se s emocemi. Pojďme se smířit s tím, že tu s námi jsou a vždy budou. Přijmutí emocí neznamená, že se nám líbí, že musíme být při práci s nimi pasivní a nepokoušet se s nimi něco dělat. Naopak, neuvázněme v písku. Ptejme se, co v danou chvíli potřebujeme.
Emoce jsou data a informace, které nám každou minutu zasílá naše tělo a mysl. Nejedná se ale o instrukce, které musíme vždy poslouchat a jednat podle nich. Emoce jsou pouhé informace, které nám chtějí něco říct. Tyto informace v sobě někdy mají hodnotu a někdy ne. Emocím bezmezně nevěřme.
Ne vždy nám emoce předávají správná a čistá data. Někdy se hodně, ale hodně mýlí. Jen si představme situaci, kdy si chceme dát další dortík či kousek čokolády: Co v tu chvíli cítíme? Jak moc ho chceme, i když jsme si řekli, že chceme jíst zdravě, že se nebudeme přejídat, že už jsme plní, ...že chceme zhubnout? Jak moc je v danou chvíli emoce adekvátní?
Je v pořádku poslouchat (některé) emoce. Nemusíme se pokaždé chytnout do pasti a nachytat se na všechny z nich. Nemusíme je pokaždé bezmyšlenkovitě a slepě následovat.

(Nekašli na sebe, Portál 2025)