Jak se to stalo, že otec a máma náhle zestárli?

JAK SE TO STALO, ŽE OTEC A MÁMA NÁHLE ZESTÁRLI?
ANO, zestárli.
Naši rodiče zestárli a nás, jako by na to nikdo nepřipravil.
A oni jednoho dne ztratí klid, stanou se zranitelnými a trpí pro nás "hloupými" a nepochopitelnými mániemi.
Prošli dlouhou cestu svým životem a vědí všechno a to, co nevědí, si vymyslí.
Už nemají sílu starat se o jiné a být stále ve všem příkladem.
Nyní je čas, abychom se o ně postarali my a hýčkali je.
Už si nedělají dlouhodobé plány, věnují se svým malým dobrodružstvím, jako je například potají sníst vše, co lékař zakázal.
Mají vrásky a skvrny na pokožce a bývají často smutní. Nejsou však staromódní.
Staromódní jsou jejich děti, které odmítají akceptovat koloběh života.
Je těžké přijmout fakt, že naši „hrdinové“ už nezvládají každou situaci.
Jsou křehcí a zapomnětliví. Mají na to právo, ale my stále od nich očekáváme sílu, jakou měli, když byli mladí a zdraví. Odmítáme si připustit jejich křehkost a smutek.
Reagujeme podrážděně a někdy je káráme, když se spletou a nevědí jak funguje mobil nebo telka. Nemáme trpělivost kolem dokola poslouchat tentýž příběh, který se možná ani tak ve skutečnosti nestal.
Namísto toho, abychom klidně přijali, že s přibývajícím věkem už nevládnou, zlobíme se, že zklamali naši naivní dětskou důvěru, že budou nezničitelní superhrdinové.
Zbytečně s nimi diskutujeme a vyžadujeme od nich, aby vše pokračovalo tak, jak tomu bylo doposud. Za naší netolerancí se skrývá strach. Strach, že je můžeme úplně ztratit a oni už nebudou pořád ti veselí a rozumní. Svým hněvem jim však způsobujeme ještě více smutku a zapomínáme, že právě naši rodiče se snažili dělat nám radost, když jsme byli frustrováni z našich dětských selhání...
Obecné pravdy(Facebook)