Jak změnit nesnesitelné lidi

Hezký den,
taky máte kolem sebe lidi, kteří Vás štvou, ale se kterými potřebujete nějak vyjít? V dnešním Psychologickém zpravodaji přichází tip, jak si tuhle mnohdy trnitou cestu prosekat a usnadnit.
V poradně i v internetových diskusích dostávám často otázku, jak změnit druhého (partnera, tchána, dospělého potomka, nadřízeného…), aby nebyl tak zabedněný, protivný, nespolehlivý, puntičkářský, prostě nějak obtížný. Teda v té poradně se pamatuju i na pár objednaných lidí, kteří tam vrazili, přičemž za nimi vlálo tu jejich pubertální dítě, tu manžel, a úkol pro mě zněl: „Opravte mi ho/ji.“
Že takové zadání má asi stejnou naději na úspěch jako chtít ve skleníku chovat spokojené žirafy, není třeba přehnaně zdůrazňovat. Nemáme ani úplně pod kontrolou sebe a když chceme něco změnit – začít běhat, přestat běhat (za holkama), dodržovat termíny, nebýt obsedantní ohledně dodržování termínů -, nikdy to není snadné a někdy to nejde vůbec. A když nedosáhneme ani na sebe, jak bychom chtěli měnit druhé lidi?
Určité možnosti jsou, třeba vlastním příkladem nebo láskou, ale vždycky je dobré nejdřív dovolit být druhému, jaký je, a přijmout to. Aby tato realita pro nás byla snesitelnější, k tomu můžeme udělat tento manévr: Najít na dotyčném člověku pět dobrých věcí. Říct o něm pět hezkých vět.
Hodí se to pro dva typy lidí:
:: Pro ty, kteří nás štvou, ale v zásadě je máme rádi.
:: Pro ty, kteří nás štvou, rádi je moc nemáme, ale potřebujeme s nimi vyjít (sousedi, kolegové
v práci apod.).
Tak třeba – co by takový Krakonoš mohl říct hezkého o Trautenberkovi?
1. Evidentně mu chutná jíst.
2. Nepředal své proradné geny žádným potomkům.
3. Je zbabělec a tak je snadné ho přinutit ke správnému jednání.
4. Díky své omezenosti nepřijde nikdy na nic opravdu nebezpečného.
5. Nejezdí po Krkonoších na čtyřkolce.
No, zrovna takhle by to v praxi vypadat nemělo, protože z pozice ironické nadřazenosti nevypěstujeme zrovna lepší vztahy. Tak radši příklad mé klientky, která chtěla líp vycházet se svým bratrem, kterého ale nesnášela kvůli dávným sporům o majetek. Našla tato pozitiva:
1. I když kolem toho někdy nadělal kupu řečí, vždycky jí pomohl, když opravdu potřebovala.
2. Vždycky si vzpomene na její svátek a narozeniny a aspoň jí popřeje přes smsku.
3. Chová se zodpovědně a hezky ke svým dětem.
4. Má smysl pro humor.
5. Jednou do roka udělá pro celou, byť rozhádanou rodinu společnou grilovačku.
Výsledkem byl vyváženější pohled na bráchu – pořád ji zlobily nějaké věci z minula i některé jeho špatné vlastnosti, ale uvědomila si plasticky, že tady jsou i jistá pozitiva.
Kromě vyváženého pohledu (a vyváženost je dnes in) nám tahle drobnost pomůže i v komunikaci:
Když potom s dotyčným člověkem jednáme, můžeme se na něj napojit právě skrz jeho dobré stránky. Jít do kontaktu s ním už nejen s pohledem, že je to proradný zmetek nebo bezohledný cholerik, ale že na něm vidíme i to lepší.
Jestli budete chtít, zkuste si najít pět dobrých věcí na první lidské rektální osině, kterou dnes potkáte:) Na světě bude hned o maličko líp.

Krásný začátek jara!
Michaela Peterková