Je to vážné! Tak vážné, jako nikdy! Jde o všechno!

Světlo působí v současnosti na Zemi hlavně v úrovni, neviditelné našim očím. Proto mnozí stále žijí v domnění, že žádné působení Světla, přinášejícího Soud neexistuje. Necitlivost milionů lidí k úrovni, na které se v současnosti projevuje Světlo má za následek, že se z toho jen vysmívají, nebo tomu vůbec nevěří.

Žel, takový je stav na Zemi. Lidé nejsou schopni vnímat věci, které jsou z hlediska jejich duchovního bytí nejdůležitější. A proto celé zástupy nepoznávají a nevnímají, že jsou Světlem tříděni na ještě duchovně živé a na duchovně mrtvé.

Není v tom ale žádná nespravedlnost. Je to důsledek života lidí samotných, který prožívali v materialistické povrchnosti a v tom odpovídajících myšlenkách, přehlušujících vnímání všeho jemnějšího a duchovního.

Příchozí Světlo varuje všechny lidi v duchovní rovině! Otázkou však zůstává, kdo naslouchá tomuto varovnému volání svého nitra a svědomí?

Takto je nyní každý jednotlivý člověk Světlem souzen v duchu, aniž by to většina vůbec zachytila svým pozemským vědomím. Lidé vnímají jen jakési nejasné tušení promarnění něčeho zásadního, něčeho čistého, co bylo znehodnoceno materialistickým způsobným životem.

Mnozí však nebudou cítit ani toto! Nebudou cítit vůbec nic, protože se vnitřně úplně vzdálili všem impulsům svého citu a svědomí.

A většina to nebude schopna znát ani po své fyzické smrti. I potom to poznají jen nemnozí. V poslední chvíli rozpoznají Světlo a budou se moci zachránit jedině tím největším možným úsilím, do kterého vloží veškerou sílu svého zbývajícího čistého cítění, aby se dostali vzhůru z místa, kde se nacházejí. Velká část duší se však bez jakékoli reakce ponoří do šedivých dálav, aby až úplně na samém konci pochopily, že ztratily své bytí.

Ti, kteří očekávají, že tomuto dění budou předcházet nějaká pozemsky viditelná varování, že se snad o tom bude psát palcovými titulky v novinách tak, aby to dokázali pochopit ve svém mělkém vnímání, ti vůbec nechápou pravou podstatu Světla. Ono totiž nemůže být srozumitelné těm, kteří se jeho podstatě vzdálí natolik, že nevnímají ani jen varovné impulsy citu ve svém vlastním nitru.

Světlo se nebude projevovat viditelně a hlasitě, a vždy znovu a znovu varovat lidi, že se nacházejí v době velkého obratu. Pro mnohé by to bylo zbytečné, protože jejich odpovědí by byl jen posměch a protivenství.

Probíhající Soud se ale nakonec přece jen projeví také v přírodním a vesmírném dění, ale to se stane až úplně na závěr a pak už se nebude dát nic změnit. Bude to už jen doběh a dokončení vnějšího dění, které se zpožděním, způsobeným hutností hmoty, přinese projevy závěrečného dění viditelného pozemského druhu. Všechno duchovní však bude v té chvíli již rozhodnuto!

Lidem bylo přece ohlášeno, že Soudce přijde znenadání a neočekávaně. To ale nebylo oznámeno proto, že Soudce bude do poslední chvíle nepoznatelný, ale proto, že jej lidé až do poslední chvíle nebudou schopni znát. A když konečně Soudce i jeho Soud poznají ve formě viditelného pozemského přírodního dění, bude již pozdě.

Je to však jen vinou lidí, protože to citově duchovní, co se v nás nachází, má v sobě předpoklad znát vše, co přichází z výšin Světla. Lidstvo dostalo během tisíciletí mnoho pomocí. Bylo k nám mnohokrát voláno a bylo nám připomínáno, abychom se svou vlastní prací na sobě už dávno dopředu připravili na tento čas.

Navzdory všemu však přichází Soud způsobem, jaký je nejméně očekávaný. Navenek neviditelně se Světlo dotýká nitra každého z lidí, aby v nich posílilo vše, co se v nich skrývá a donutilo je k vnějšímu projevení se, aby bylo vydáno svědectví o hodnotě ducha každého člověka.

Kde ale není citové vnímavosti pro Světlo, tam nemůže člověk nic zvláštního pocítit. Vnímá jen něco neobyčejného, čemu je vystaven určitý čas. Týká se to každého z lidí i nás samotných. Každý je vystaven stejnému tlaku přicházejícího Světla. Kdyby to mělo být jen několik dní, kdy je člověk obklopen tlakem Světla a jedná přesně podle toho, jaké je jeho nitro, tak právě tento čas je nejdůležitějším úsekem jeho bytí.

Světlo přistupuje k člověku a vyvolává dění, ve kterém se má projevit míra jeho čistoty ve vztahu k lidem, k přírodě, ke světu i ke Stvořiteli. Právě proto máme žít neustále jen čistě a spravedlivě, aby nebyl tento čas zmeškán, protože přijde v době našeho nejmenšího vědomého očekávání.

Nelze se na to vědomě rozumově připravit, jako na nějaké zkoušky. Světlo přichází a posiluje, zvýrazňuje a obnažuje vše, co se v člověku nachází. Potom to pomine a život jde zdánlivě stejně jako předtím, až do chvíle fyzické smrti.

Potom někteří, i to vůbec ne všichni, začnou ve svém jemnějším duševním záhalu se zděšením vnímat dění, probíhající kolem nich. Tehdy však je už velmi obtížné něco měnit, protože vše je unášeno příliš silným proudem. Jen zoufalá snaha o duchovní záchranu může ještě obdržet posilu ze Světla. Kdo se ale nebude schopen silně duchovně pohnout dopředu ani tehdy, ten sílu neobdrží. Mnozí ve slabosti a malátnosti svého ducha to už nedokážou a tiše, odevzdaně odplynou do hlubin nenávratna.

Kéž by se co nejvíce lidí dokázalo vnitřně otevřít a poznat, jak vážná je dnešní doba na Zemi.

Kéž by co nejvíce lidí pochopilo, že čisté, spravedlivé a cituplné jednání vůči všem je nejlepším záchranným lanem, které jim umožní přejít tímto děním vítězně.

Světlo v každé chvíli zprostředkovává lidem pomoci až nepochopitelného druhu. Avšak jen těm, kteří jsou ochotni a schopni je vnitřně zachytit, s pokorou přijmout a proměnit v čin. Jen takovýmto způsobem se může nitro člověka oživit a rozzářit do požadovaného stupně jasu, spojit s pomocemi ze Světla a povznést nad stanovenou hranici, od které dolů plyne vše ke konci svého bytí.

Mysleme na to a duchovně se podle toho zařiďme. Nic jiného není v této chvíli důležitější!