Jednoduchý návod na komunikaci se zvířetem

JEDNODUCHÝ NÁVOD NA KOMUNIKACI SE ZVÍŘETEM
Ptáte se, jak můžu vnímat zvířecí komunikaci. Dokáže jí vnímat každý z nás, pokud si to dovolíme. U dětí je tato schopnost přirozená, časem se však potlačí. Lze ji obnovit.
V následujícím příběhu najdete jednoduchý návod, se kterým základní předání informace mezi zvířetem a člověkem, zvládne úplně každý.
V rámci energetické práce se zvířaty řeším různé situace. Většinou se jedná o potíže fyzického nebo psychického rázu, někdy však zvíře sdílí jiný problém. Ke koni, který se jmenoval Milda, jsem přijela kvůli jeho artróze a bolavým nohám.
Když jsem ho poprvé uviděla, zapůsobil na mne. Obrovské majestátní zvíře s moudrýma očima, starší hnědák, který už v životě hodně zažil. Klidný, rozvážný, vůdce malého stáda, který už od pohledu svými 180 centimetry v kohoutku vzbuzoval respekt. Zároveň jsem vnímala jeho laskavost a trpělivou snahu pomoci jeho lidským parťačkám pochopit propojení našeho a koňského světa.
Vlastně hned po tom, kdy mi byl představen, proběhla od jeho ošetřovatelky informace, že není spokojený se svým jménem. Dokonce už jednou oslovily zvířecí komunikátorku, která z jeho fotografie navnímala, že se mu jeho jméno nelíbí a chce jiné. Ve zprávě od ní dokonce padlo nové jméno, ale zatím se "nechytlo".
Milda potřeboval energii dlaní k uvolnění ztuhlé zadní části těla a nohou. Při uvolňování těla jsem vnímala mnoho informací pro jeho lidské kamarádky. Téma jeho jména se během terapie opakovalo a přišly další varianty nového jména, ale bylo vidět, že je to ještě v procesu, a to pravé jméno zatím nepřišlo. Bylo tedy jasné, že se jméno bude vybírat později a bylo nutné vyřešit, jak jim potvrdí, že se mu nové jméno líbí.
Nabídla jsem ošetřovatelkám nejjednodušší možnost komunikace se zvířetem, kterou zvládne úplně každý. Důležité je, být v daný okamžik v klidu, bez napětí a strachu.
Zvířeti položit otázku tak, aby se na ní dalo odpovědět Ano.
Poté přidat způsob, jak má zvíře souhlas vyjádřit, například nastavit zvířeti dlaně tak, aby na ně dosáhlo hlavou.
Uvedu příklad pro pochopení, v případě Mildy by tedy otázka zněla:
"Chceš se jmenovat .... (uvést nové jméno)?
Pokud ano, dotkni se mých dlaní."
Pak je potřeba dát zvířeti prostor zareagovat, nepospíchat na něj. Zvířata vnímají čas úplně jinak než my. Někdy odpověď přijde hned, jindy až za několik minut. Když zvíře souhlasí, dotkne se vašich rukou. Někdy jen lehoučce, někdy naopak může do dlaní položit hlavu a užít si dotek.
Pokud jste si jistí, že máte odpověď, je možné pokračovat další otázkou.
Zároveň je potřeba si uvědomit, že pokud takto vstoupíte do komunikace se zvířetem, přebíráte automaticky odpovědnost za vaše další rozhodnutí. Pokud nebudete zvířecí odpověď respektovat, může to narušit vzájemnou důvěru.
Obecně, položte otázku, až když jste si jisti, že jste vy sami připraveni přijmout odpověď Ano i Ne. Tím dáváte svobodu nejen tomu, koho se ptáte, ale i sami sobě. A to vlastně platí v jakékoliv komunikaci, nejen se zvířaty
Mám zkušenost, že fakt, že se zvířetem zkoušíte komunikovat, chcete mu rozumět a respektuje jeho odpovědi, velmi posune váš vzájemný vztah. Dost často zvíře projevuje při prvních pokusech o vzájemné porozumění velkou radost.
Tento způsob komunikace můžete trénovat nejen s koňmi, ale s jakýmkoliv vlastním zvířetem.
O několik týdnů později jsem dostala zprávu od Mildových parťaček:
"Milda si vybral nové jméno, které zní Gentleman. Tohle jméno se mu líbí, když se zapomeneme a řekneme mu Mildo, tváří se, že nikoho takového nezná"
Zkusili jste někdy se zvířetem komunikovat a pokud ano, jak to dopadlo?
Jestli máte k tématu další otázky, můžete mne kontaktovat.
www.lucieprivarova.cz