Judaismus.

Judaismus (též židovství) v jehož centru stojí víra v Boha, Jahve Ho, který vše stvořil. Jde o monoteistické náboženství. Bůh povolal Abraháma a přislíbil mu, že z něj vzejde veliký národ. Dějiny hebrejského národa se tak odvíjí od jeho zakladatelů – praotce Abraháma a jeho potomků Izáka a Jákoba.

I V průběhu staletí si osobu Abraháma přisvojilo také křesťanství a islám. Judaismus vnímá Abraháma jako praotce židovského národa. Pro křesťany i muslimy je vzorem víry (v islámské tradici je považován za vzorného muslima). Abrahám je tak první velkou vůdčí osobností všech tří velkých náboženství západní tradice. I

Je orientovaný do budoucnosti. Židé očekávají příchod Mesiáše, který je vyvede z utrpení do zaslíbené země. Věří ve vzkříšení mrtvých a v poslední soud. Judaismus má čtyři hlavní větve – ortodoxní (strážci tradice, hlásají nezměnitelnost náboženské praxe),
I Ortodoxní židy lze poznat také podle typického oblečení. Muži nosí kaftan (mužský dlouhý plášť), černý klobouk, vousy a pejzy (nakroucené lokny vlasů na skráních). Ženy si zakrývají vlasy šátkem, kloboukem, či parukou. I
reformovaná (liberální židé, snaží se judaismus spojit s modernou),
konzervativní (otevírají se moderně, ale snaží se udržet tradiční náboženskou praxi),
židé bez vyznání (nepraktikují náboženskou praxi, jejich židovství není určováno vírou v Boha, ale vírou ve vlastní stát).

I Dlouholetá snaha o založení vlastního státu (tzv. sionistické hnutí, které vzniklo v 19. století) vyvrcholila v roce 1947, kdy Valné shromáždění OSN přijalo usnesení o rozdělení Palestiny na arabskou a židovskou část. 14. května 1948 byl vyhlášen samostatný židovský Stát Izrael. I

Základním posvátným spisem je Tóra (Pět knih Mojžíšových), která spolu s Proroky (dějepisnými a prorockými spisy) a Spisy tvoří Tanach – hebrejskou bibli (v křesťanství tato část odpovídá Starému zákonu). Výkladem Tanachu a židovského náboženského práva se věnuje zejména Talmud, tvořený Mišnou a Gemarou. Materiál Talmudu je dvojího druhu: hagada (vyprávěcí texty, příběhy, často s teologickým a filosofickým podtextem) a halacha (právní texty, většinou právně závazné, součástí je také tradičních 613 micvot – pravidel či příkazů biblického původu, např. zákaz prodeje a nákupu v sobotní den).
V současném judaismu jsou jednotlivé židovské obce autonomní.

I Židovská obec je komunita sdružující občany, kteří se hlásí k židovskému původu, národnosti či vyznání. Zajišťuje náboženský a kulturní život v duchu židovských tradic. I

V oblasti soudní a učitelské pravomoci pak existuje určitá centralizace.
K modlitbám, studiu nebo společenským událostem se židé scházejí v synagogách (nenacházejí se tam žádná zobrazení Boha či lidí a při stěně orientované směrem k Jeruzalému je uložen svitek s textem Tóry). Židovští učitelé se nazývají rabíni (jsou autoritami v oblasti židovského náboženského práva a duchovní vůdci židovských obcí, modlí se třikrát denně a na hlavu si nasazují při modlitbě jarmulku, ráno si nasazují modlitební plášť a ve všední den mohou nosit i modlitební řemínky (krabičky z černé kůže, které obsahují čtyři pasáže z Tóry a upínají se na čelo a předloktí). K bohoslužbě v synagoze se musí sejít minimálně deset židů.

Mezi významné židovské svátky patří: šabat (sobota, den odpočinku – slaví se každý týden, připomíná stvoření světa a vyvedení izraelského lidu z Egypta, je spojen s náboženskými předpisy, začíná v páteční podvečer), Jom kipur (Den smíření – nejposvátnější židovský den, židé se postí, modlí se za odpuštění a šťastný nový rok – slaví se po začátku židovského nového roku, který připadá na září/říjen), Chanuka (svátek světel – osmidenní svátek, který připomíná znovu zasvěcení jeruzalemského Chrámu, svátek se slaví zapalováním osmiramenných svícnů), Pesach (svátek nekvašených chlebů – osmidenní poutní svátek, odkazuje na odchod Židů Egypta, vrcholem je první večer, kdy se koná tzv. seder, Židé se sejdou u rodinného stolu, vyprávějí si příběh o tom, jak předci opustili Egypt, bohatě prostřená tabule s nekvašeným chlebem – připomíná chléb, který Židé jedli, když narychlo opouštěli Egypt, hořké byliny – symbolizující egyptské otroctví, miska slané vody s máčenou petrželí – odkazuje na slzy otroctví ad.).

I Židé se dostali do Egypta poté, co zemi zasáhl velký hladomor a zásoby měl pouze Egypt. Židé zde již zůstali, ale byli zotročeni. Bůh povolal Mojžíše, aby Židy vyvedl. Faraon je ale nechtěl propustit. Egypt byl zasažen tzv. deseti egyptskými ranami (voda se proměnila v krev, zemi zamořily žáby, mouchy, postihl ji mor ad.). Před vyjitím z Egypta rozkázal Bůh Židům, aby obětovali zdravého beránka a jeho krví si pomazali křídla dveří svých domů a maso si opekli a snědli. V noci postihla Egypt desátá rána, při které Bůh pobil vše prvorozené, vyjma obyvatel krví označených domů. Poté faraon Židy z otroctví propustil. Rozhodl se je pronásledovat. Mojžíš pomocí Boha rozdělil vody jezera, u kterého se Židé ocitli a převedl lid suchou nohou do bezpečí. I

Zařazení jedince do náboženského života se u chlapců koná prostřednictvím obřízky (brit mila – hebrejsky). Obřízka symbolizuje uzavření smlouvy s Bohem a je vykonávána většinou osmý den po narození. Pro chlapce je nejdůležitějším náboženským obřadem bar micva (obřad, během něhož se z chlapce stává nábožensky dospělý muž). Před obřadem procházejí chlapci studiem – učí se hebrejsky, seznamují se s náboženskými povinnostmi. Obdobou pro dívky je bat micva. Pro židy je typické dodržování předpisů, jež se týkají rituální čistoty jídla (košer). Židé rozlišují rituálně čistá zvířata (např. hovězí dobytek, kozy a ovce). Jíst naopak nemohou vepřové maso, králíky, měkkýše, korýše ad. Rituálně čisté maso musí být zabito předepsaným způsobem (porážku provádí způsobilý řezník čistým řezem, zvíře se nechá vykrvácet, maso se omyje a prosoluje, aby z něj vyprchala krev a maso se nesmí podávat s mléčnými výrobky.

Učebnice Odmaturuj ze Zsv