Komunikace.

Komunikace je přenos významů prostřednictvím symbolů. Díky symbolům získáváme informace o věcech místních i časově vzdálených. Aby se mohla uskutečnit je nezbytné splnit předpoklad spojení mezi účastníky komunikace. To vyžaduje stejné chápání symbolů (společný význam gest nebo společný jazyk).
Sociální komunikace je proces, v jehož rámci dochází k přenosu informací z jednoho sociálního subjektu (jedince či skupiny) na jiný. Dělí se na:
verbální (tj. slovní komunikace);
neverbální (tj. mimoslovní komunikaci – gesta, mimika, tón hlasu, pozici těla).
I Také u komunikace na internetu a prostřednictvím sociálních sítí (Facebook, Twitter aj.) lze rozlišit verbální a neverbální formy. Vedle slovních sdělení spolu lidé komunikují užíváním emotikonů („smajlíků“) či obrázkových „memů“. Mezi nejpopulárnější internetové „memy“ patří různé podoby tzv. facepalmu (gesto zakrytí si obličeje dlaní, které vyjadřuje zklamání či šok). I

Rozeznáváme tři základní formy komunikace:
primitivní (tváří v tvář – zdrojem informací je pouze lidská paměť);
tradiční (psané texty – zdrojem informací jsou knihy, schopnost čtení);
moderní (masová komunikace – zdrojem informací je hromadná sdělovací technika).
Vývoj komunikačních systémů, jejichž prostřednictvím se uchovávají a rozšiřují informace, ovlivnil pokrok lidstva. Vydělujeme pět epoch rozvoje komunikace:
znamení a signály;
mluvení;
psaní,
tisk;
masová komunikace.

Počátek masové komunikace je spojen s rozmachem tisku v 19. století a rozšířením filmu, rozhlasu a televize v první polovině 20. století. Masová komunikace má tyto znaky:
je jednosměrná (tj. bez zpětné vazby);
její příjemce je anonymní (nemusí být žádný)
skupina příjemců je různorodá. Uvedený popis masové komunikace platí v dnešních podmínkách stále mně. Důvodem je nárůst interaktivity masových médií, kdy se publikum stává aktivním spolutvůrcem vysílaného pořadu – webové stránky, účty na Facebooku aj.
Sdělení masové komunikace produkují a rozšiřují masmédia. Masmédia (hromadné sdělovací prostředky) slouží k předávání informací najednou velkým skupinám lidí (k masové komunikaci). Patří k nim především noviny, rozhlasové a televizní vysílání a internet. Hlavními funkcemi masmédií (mohou být hodnoceny jak kladně, tak záporně) jsou:
funkce orientační a informační (jsou zdrojem informací, ale i dezinformací, určují priority, o kterých se informuje);
funkce interpretační (vykládají souvislostí a formují veřejné mínění, ale i s ním manipulují, nutí lidem, jak mají předkládané informace chápat);

I Veřejné mínění jsou představy, přesvědčení a názory, jež jsou typické pro většinu společnosti. Je formováno masmédii – ta jej do určité míry vytvářejí. I
I Manipulace (neboli způsob oklamání druhých a bránění jim v možnosti, aby si vytvořili vlastní názor) se v médiích může objevit v různých podobách. Jednou z těchto podob může být i tzv. manipulace zahlcením bezvýznamnými informacemi. Tuto formu manipulace využívala např. Československá televize v době komunistického režimu. Vysílací čas byl plněn podružnými reportážemi o výrobě nových traktorů či počtu tun sklízených brambor. Dělo se tak na úkor důležitých zpráv. Cílem bylo „zaměstnat“ občany, aby se přestali zabývat důležitými společenskými událostmi. I

funkce kontrolní (v demokratických společnostech dohlížejí na fungování veřejné moci, dodržování společenských norem, avšak v autoritativních nebo totalitních politických režimech slouží přímo vládnoucí moci);
funkce socializační (zprostředkovávají společenské normy a hodnoty, ale výběrem toho, o čem a jak informují, brání společenské změně a podporují konformismus – jednání usilující o dosažení cílů předepsaným způsobem)
funkce zábavná a oddechová (zábava, komercionalizace kultury). Obhájci masmédií zdůrazňují jejich roli při ochraně svobody projevu, odhalování korupce nebo poskytování kultury milionům lidí. Podle kritiků snižují vkus veřejnosti, zvyšují hladinu kriminality, přispívají k morálnímu rozkladu. Masmédia se stávají důležitým nástrojem politického boje.

Učebnice Odmaturuj ze ZSV