Kdo je muž? Kdo je žena? Poznejme svou identitu a naplňme své poslání!

V dnešní době chaosu, kdy už mnozí ani nevědí, čím, nebo kým vlastně jsou, je třeba vrátit se ke zdravým základům a pevně se o ně opřít. A tyto základy nejsou jiné, než duchovní, protože muži i ženy jsou v první řadě duchovní bytosti. Pouze znalost těchto základů může poskytnout pravou oporu naší osobnosti, která se pak může na nich začít rozvíjet pravým způsobem.

Kdo tedy jsou ve skutečnosti muži a ženy a jak vůbec došlo k tomuto rozdělení?

Naší pravou domovinou jsou duchovní rajské zahrady, kde jsme kdysi žili naprosto nevědomí. Projevili jsme však touhu po nabytí duchovního sebeuvědomění a plné zralosti osobnosti. To ale bylo možné dosáhnout jedině tak, že sestoupíme do hmotnosti, abychom se tam učili a dozrávali. A abychom se jednou, jako plně zralí, mohli vrátit zpět do své rajské duchovní domoviny.

V našem původním, zcela nezralém stavu jsme nebyli ani muži, ani ženami. Byli jsme jen duchovními jiskrami. Až náš vstup do hmotnosti před nás postavil nutnost volby mezi dvěma alternativami. Mezi dvěma druhy činnosti. Mezi tím, zda chce duchovní jiskra ve hmotném stvoření působit aktivně a průrazně, nebo raději jemněji a něžněji.

Toto naše úplně první svobodné rozhodnutí z nás učinilo muže, nebo ženy. Muže, kteří se rozhodli pro aktivní a hrubší druh působení, a ženy, které se rozhodly pro jemnější a něžnější druh působení. A toto prvotní rozhodnutí, vázané na druh činnosti, se stalo závazné na celé naše bytí. Stalo se pro nás závazné navždy!

Jaký to na nás mělo dopad a co to pro nás znamenalo?

Z vyšších a jemnějších úrovní stvoření jsme se již jako muži a ženy blížili k zemi, abychom se na ní fyzicky narodili, a abychom na ní fyzicky působili.

Muži na své cestě z jemnějších sfér směrem k zemi postupně přicházeli o to jemnější a něžnější z těchto sfér, protože se rozhodli pro hrubší působení. Byli to oni, kteří museli přetvářet a formovat vnější materiální poměry tak, aby lidem vyhovovali, a aby v nich byli schopni přežít. Proto jsou fyzická těla mužů silněji a pevněji stavěná. Jednoduše řečeno, muži jsou fyzicky i psychicky uzpůsobeni k efektivnímu přetváření a formování vnějších materiálních poměrů.

U žen tomu ale bylo jinak, protože jejich rozhodnutím pro jemnější a něžnější druh působení, si jejich osobnost i po příchodu na zem dokázala udržet hodně toho jemného a vznešeného, pocházejícího z vyšších a jemnějších sfér stvoření. Tímto způsobem se žena stala prostřednicí spojení mezi hmotností země a Výšinami stvoření, protože dokázala přijímat energie, záření a inspirace, které muži kvůli své hrubší podstatě přijímat nemohli.

Žena je ve skutečnosti nástrojem Stvořitele, jehož prostřednictvím měla země zůstat ve spojení se Světlem. Jemnější ženská bytost dokáže přijímat záření a podněty z jemnějších úrovní stvoření, a vyzařováním své osobnosti i svým jednáním je zprostředkovávát hrubší, mužské části populace. Toto je nejdůležitějším posláním ženy! Má být mostem, spojujícím zemi se Světlem!

Každý skutečný muž vnímá ženu jako bytost, kterou je třeba chránit, protože v sobě nese poklad, který on sám kvůli své hrubší podstatě už nemá. Je to poklad spojení se Světlem skrze její jemnější osobnost.

Ale pozor! Všechno funguje takovýmto správným způsobem jen tehdy, když žena usiluje ke Světlu. Když se snaží o čistotu a naplňování Vůle Stvořitele.

U materialistické ženy to neplatí, protože je zaměřena pouze na materiální potřeby, čímž to vyšší, jemnější a vznešenější v ní odsouvá na vedlejší kolej. Tím zavrhuje poklad spojení s Výšinami a zpronevěřuje se svému nejdůležitějšímu duchovnímu poslání. Nezachycuje síly, energie a inspirace z Výšin a nevyzařuje je do svého okolí. Tím odpojuje muže i celý pozemský svět od Světla.

A tam, kde chybí Světlo, se začne šířit temnota! Proto je naše země plná zla a temna. Proto to jde stále hlouběji a pád nedokáže nic zastavit. Ani vzdělání, ani peníze, ani moc, ani vojenská síla. Všechno se řítí do záhuby, protože většina žen neplní své základní poslání. Protože neusilují ke Světlu, ke Stvořiteli a k duchovním hodnotám. Protože v sobě zasypaly dar možnosti spojení s Výšinami a nejvzácnější schopnost své bytosti přivádět Světlo, šířit ho kolem sebe, a tímto způsobem vše směřovat vzhůru.

Další věcí, která zabíjí v ženách to nejvzácnější, co se v nich nachází je nesprávné, rozumové pochopení emancipace a vzájemné rovnoprávnosti mezi muži a ženami.

Zkřivené rozumové chápání našeho světa považuje mužský, aktivní druh působení za dominantní a emancipaci vidí v tom, že se ženám má dát příležitost vyrovnat se ve všem mužům. Je to ale nesmysl, který může vyprodukovat jen nemocný, rozumový mozek bez citu a bez schopností vnímání věcí takových, jaké ve skutečnosti jsou.

Snahy, aby se ženy vyrovnaly mužům jsou jejich ponižováním, protože považují jemnější a něžnější přístup k životu za méněcenný. Ale tomu tak vůbec není, protože ženský druh působení je rovnocenný mužskému! V žádném případě není méněcenný! Je pouze jiný, ale stejně potřebný!

Správné chápání emancipace spočívá v tom, že tyto dva druhy působení budou vnímány ve své rozdílnosti jako zcela rovnocenné. Muž má být aktivním, průrazným mužem, a žena má být jemnou, něžnou ženou. Pouze tak mohou a mají vytvořit harmonii.

Žena má usilovat o čistotu a Světlo. Skrze své spojení se Světlem Stvořitele má šířit svou bytostí, svým zjevem i svým přístupem k životu všude kolem sebe Světlo. Má vše dělat čistším, lepším, krásnějším, ušlechtilejším a světlejším. Každého muže, nebo každé dítě, které takovou ženu potká.

A muži mají to čisté, ušlechtilé, dobré, krásné a světlé vtlačovat svým aktivním působením do vnějších poměrů našeho světa. Takto mají muži a ženy vzájemně spolu působit. V úctě jedněch k druhým a ve správném pochopení a naplňování vlastního druhu působení. Takové je určení Stvořitele a takovýmto způsobem by všechno na zemi směřovalo ke Světlu, k harmonii a ke štěstí, jak to už dávno mělo být.