Když dospělé dítě opustí domov, bolí to… Nečekejte, až zavolá, ozvěte se první. Nepřerušte kontakt!

Chvíle, kdy děti vylétnou z hnízda je pro každého rodiče zásadní. Nic už nebude jako dřív. Váš vztah se ale může přehoupnout do úplně nové roviny. Mnohem intenzivnější a v mnoha ohledech i lepší. Ne vždy to ale jde.

Článek
Pro mnoho matek (a často i otců) je odchod dospělého dítěte velmi bolestným okamžikem, se kterým se musí dříve či později nějak vyrovnat. Bojí se zcela nové etapy života, kterou neznají, a netuší, co přinese. O tom, jaký vztah budete mít v budoucnosti, je ale rozhodnuto už mnohem dříve, zjednodušeně řečeno, co jste zaseli, to také sklidíte.

Kde byla láska, zůstane láska
Už nestor dětské psychologie profesor Zdeněk Matějček s oblibou připomínal, že nejdůležitější, co dítě potřebuje, je láska. A pokud jí do něj vložíte dostatek, také se vám dříve či později vrátí. I přesto, že musíte přestát různá období vzdoru, vymaňování se z rodičovských pout či pubertální revoltu. „Nejlepší výchovná metoda je obstarat dítěti dobrou matku,“ zní jeden z citátů pana profesora. A to, zda jste obstáli jako rodič, se pozná nejlépe, když dítě dospěje a osamostatní se. Tam, kde je vztah dítě-rodič postavený na dobrých základech, bude silný a vřelý i po odchodu dítěte z domova.


Jsem šťastná, když přijde
Podle rodinné mediátorky Kateřiny Sodomkové je nesmírně důležité nepřerušit kontakt a komunikovat spolu. Pomůže to zahojit nepříjemné ranky na duši, které po odchodu dětí často zůstávají. Osamostatnění mladí se ale často sami neozývají, což rodiče zraňuje a vede i k pocitům uraženosti. To je však podle odborníků špatný postoj. Než se urážet, raději jim zavolejte sami. „Důležité je nepřerušovat spojení. Snažte se svým dětem naslouchat, sledovat, jak žijí, i když tomu úplně nerozumíte nebo nechápete jejich životní hodnoty. Bavte se s nimi o jejich plánech, snažte se pochopit, co prožívají,“ radí mediátorka.

Cesta k sobě
Opačným extrémem uraženosti je přílišná citová závislost, snaha být co nejvíce v kontaktu a mít nad životem svého dítěte stále kontrolu. Tím ho ale jen odradíte. Je pochopitelné, že když jste se léta jen soustředili na něj, jeho vývoj a potřeby, tak teď nedokážete přestat, ale věřte, je to nezbytné a důležité. Pro něj i pro vás.

„Uvědomte si, že změny jsou součástí života, a snažte se přijmout nadcházející fázi s otevřenou myslí. Hledejte nové výzvy a zážitky, které vám pomohou vyplnit prázdné místo po dětech. Cestujte nebo oprašte dávno zapomenuté záliby a koníčky,“ doporučuje vztahová koučka Jana Řehulková. Možná je čas zrenovovat byt nebo zkusit navázat nová přátelství či splnit si sny, které jste kvůli péči o rodinu odkládali. Všechno tohle vám pomůže soustředit se znovu víc na sebe a díky tomu pak i se svým z hnízda vylétlým dítětem navázat úplně nový vztah. Dospělejší, otevřenější a v mnohém i bohatší.

Jitka Lubojacká PROŽENY
Zvykla jsem si, ale trvalo to
O tom, jak může odchod dítěte z domova rodiče zaskočit, ví své i dvaapadesátiletá Petra. „To, že se od nás stěhuje, mi syn oznámil jen tak mezi řečí u večeře. Nebyla jsem na to absolutně připravená, vždyť měl ještě rok školy před sebou,“ svěřuje se. Ve svých třiadvaceti letech byl ale do týdne z domova pryč a Petru velmi překvapila směs protichůdných pocitů, která ji zasáhla. „Vím, že na jednu stranu bych měla být pyšná, že se chce postavit na vlastní nohy i za cenu ztráty pohodlí v mamahotelu. Ale překvapilo mě, jak moc jsem se s tím musela vyrovnávat. Bolelo to. Pocit, že už nikdy nebudeme fungovat jako rodina tak, jak jsem byla zvyklá, mě zastihl zcela nepřipravenou,“ přiznává.

Trvalo prý víc než půl roku, než se s tím naučila žít. Podle Petry hodně pomohl fakt, že měli se synem vždy velmi otevřený vztah a o všem spolu mluvili. I o nepříjemných věcech či o tom, jak se cítí. Díky tomu dokázala postupně přijmout, že oba vstoupili do zcela nové etapy života.