Koho straší Slušní lidé?

V sobotu 26.května proběhlo v brněnském Divadle Husa na provázku představení hry Naše násilí a vaše násilí. Jedná se o chorvatské dílko, které dle informací Divadelního světa, „zpochybňuje Evropu jako celek a jehož tvůrci se ptají, zda jsme si vědomi, že naše bohatství závisí na tisícovkách mrtvých na Blízkém východě“. Ponechme tento úhel pohledu stranou a zaměřme se na jednu scénu, ve které má postava Ježíše Krista znásilnit muslimku. Těžko soudit, co tím autor chtěl říct. Přitom pravý opak je pravdou. Ježíš nikdy nikomu neublížil. S uvedeným tématem tedy tato scéna nemá, kromě hrubé urážky křesťanů, žádnou souvislost. Současná realita je přesně opačná, muslimové, kterým byla v evropských městech nabídnuta pomocná ruka, znásilňuji evropské ženy.
Je pochopitelné, že proti divadelní hře, ve které je Ježíš Kristus vyobrazen jako sexuální násilník se vzedmula vlna odporu.
Aktivisté z hnutí Slušní lidé si koupili lístky a přistoupili k přímému protestu. Během představení dávali hlasitě najevo svůj nesouhlas, tak jak bývalo zvykem při uvádění mizerných divadelních her. Pak ale protestující vstoupili na jeviště, což bylo následně využito k diskreditaci tohoto protestu. Oficiální verze ovšem bývají polovičaté. Zpravidla nabídnou jen momenty, které se hodí do krámu.
Jak uvedl představitel Slušných lidí Zdeněk Pernica, rozhodli se jeviště zahradit svými těly až ve chvíli, kdy jedna u účinkujících vytáhla ze svého přirození českou vlajku. To je už dost za hranicemi vkusu, řekl bych. Nedošlo ale k žádnému násilí, protestující jen chtěli přerušit hru a vyvolat diskuzi. Tolik fakta.
V pondělí 28.května vyšel v Právu článek „Divadla na Zelňáku straší Slušní lidé“ od Jiřího P.Kříže. Jen na okraj: Nevím, proč je uvedeno množné číslo „divadla“, když šlo o protest v jednom divadle. Samozřejmě Kříž v celém článku neuvedl výše uvedená fakta. Tedy, scénu s Ježíšem Kristem a nevkusný výstup zmíněné slovinské herečky. J.P. Kříž naopak zabubnoval na poplach: „Vzdělaným návštěvníkům divadla se vybavila chmurná analogie,“ píše autor a pokračuje, jak se dalo očekávat: „Nacisté v Německu na začátku třicátých let na představeních jen pískali. Pak házeli na jeviště, co měli po ruce. Brzy přidali pokřik: Jude raus! V Brně to všechno stihli za jediný den.“
Nezdá se vám to notně přitažené za vlasy i v současné epoše nálepkování ?
Godwinův zákon je asi neznámější ze všech internetových zákonů. V roce 1990 ho formuloval právník Mike Godwin slovy: „Pravděpodobnost, že se v diskuzi o čemkoliv objeví přirovnání k Hitlerovi a nacismu, se s rostoucí délkou diskuze blíží sto procentům.“ Godwinův zákon se interpretuje i tak, že kdo jako první použije přirovnání k nacismu, debatu prohrál. J.P.Kříž tedy na tom se svými „argumenty“ není příliš dobře.
Nabízí se otázka, jak by Kříž hleděl na divadelní hru, ve které by jistý prorok, kterému nebylo nic lidského cizí, znásilňoval. Myslím, že by se objevily mnohem razantnější protesty angažovaných umělců. Nálepky ohledně islamofobie a rasismu by létaly sem tam.
Dejme ještě slovo J.P.Křížovi: „Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser označil sobotní narušení hry za překročení hranic a varovný signál společenského vývoje…“
Je překročením hranic nenásilný bojkot? Musíme si vše nechat líbit jako ovce? Tak jak k tomu byli přinuceni svými vládami občané evropských měst? Pokud pan ředitel považuje za překročení hranic, to co se stalo při divadelním představení, pak zřejmě ještě neslyšel, jak probíhá muslimské vyjádření nesouhlasu. Nebudeme rozebírat všechny ty atentáty na bezbranné civilisty, stačí jen připomenout vyvraždění francouzské redakce satirického časopisu. To je překročení hranic a varovný signál.
Varovný signál, který ovšem nikdo z evropských politiků nechce vidět.
Škoda, že ho nevidí ani mnozí naši umělci. Včetně J.P Kříže.
Nenásilná akce Slušných lidí byla zcela na místě. Vyslala signál, že část společnosti už nehodlá mlčet ke zcela nepokrytému ničení křesťanských evropských tradic.
A lidem, kteří se nenechají umlčet, je potřeba vrážet nůž do zad. Zatím jen formou manipulativních článků v mainstreamových médiích a rozdáváním diskreditačních nálepek.