Jak odchází správní chlapi

Dům z karet je jedním z nejlepších románových politických thrillerů. Vyšel už v roce 1989 a jeho poselství je nadčasové. Autorem je Michael Dobbs (1948), který se stal poradcem Margaret Thatcherové. Později psal proslovy politiků Konzervativní strany a vynikal jako zákulisní vyjednávač. Roku 2010 byl povýšen do šlechtického stavu. Podle tohoto románu byl natočen i stejnojmenný seriál.
Nyní bych se zastavil u jedné jeho části, kdy britský premiér čte členům své vlády svůj rezignační dopis:
„V poslední době se v médiích objevila řada obvinění mé osoby i mé rodiny ve věci údajných finančních transakcí. Nic nenasvědčuje tomu, že by těchto obvinění mělo ubývat. Opakovaně jsem prohlásil, a činím tak dnes znovu, že jsem neudělal nic, za co bych se měl stydět. Přísně jsem dodržoval všechna pravidla i nepsané zvyklosti týkající se výkonu ministerského předsedy. Zmíněná obvinění patří k těm nejzávažnějším, jakým může veřejný činitel čelit: jsem nařčen z toho, že jsem využil svého úřadu za účelem obohacení vlastní rodiny. Nemohu vysvětlit ony zvláštní okolnosti, na nichž média tato obvinění vystavěla, požádal jsem proto tajemníka úřadu vlády, aby zahájil oficiální a nezávislé vyšetřování. Jsem přesvědčen, že oficiální vyšetřování, jehož se tajemník úřadu vlády ujme, povede k odhalení všech souvislostí a následně k úplnému očištění mé osoby.
Toto vyšetřování si nesporně vyžádá jistý čas. Během této doby by pochybnosti a pomluvy vážně poškozovaly normální chod vlády, naší strany a také životy mých blízkých. Vláda by měla věnovat svůj čas a energii realizaci programu, s nímž jsme před nedávnem vyhráli volby, to je ale za dané situace vyloučeno. Byla zpochybněna čest úřadu ministerského předsedy a mým hlavním úkolem je tento úřad chránit.
Čest úřadu předsedy vlády nelze zpochybňovat. Za účelem jejího obnovení a zachování jsem dnes požádal Její královskou Výsost o uvolnění z funkce premiéra, k němuž dojde bez prodlení ihned poté, co bude vybrán můj nástupce.
Celý život jsem zasvětil snaze o naplnění svých politických ideálů, a je mi silně proti srsti vzdávat se svého úřadu tímto způsobem. Neutíkám před těmi obviněními, naopak chci, aby byla objasněna, a to tak rychle, jak jen to bude možné. Rovněž chci dopřát trochu klidu své rodině. Věřím, že budoucnost správnost mého rozhodnutí potvrdí.
Děkuji vám dámy a pánové.“

Ano, je to „jen“ román. Ale někdy i román může být pro skutečný život inspirací. Možná kdyby podle daného modelu postupoval i český ministerský předseda, a upřednostnil zájmy obecné nad zájmy vlastními, byla by Česká republika zase o kus dál.