LÉTAJÍCÍ KŮŇ A OSPALÝ DRAK

Rychlost, s jakou byla Velká zeď postavena, dala vzniknout fantastickým příběhům o průběhu stavby. V jednom z nich se vypráví o létajícím koni černém jako uhel, který patřil Š-chuang-tiovi. Kůň měl rudou hřívu, planoucí ohon a oči zářící jako signální ohně v noci. Dokázal urazit s jezdcem bezmála 500 km denně. Císař jel podél severní hranice na svém kouzelném oři, který se dotýkal země devětkrát nebo desetkrát za půldruhého kilometru. Pod jeho kopyty vyrůstaly strážní věže a na konci jediného dne se po severní hranici říše táhla nekonečná zeď.
Mnohé příběhy vyprávěly o zázračných nástrojích, které císař při stavbě zdi používal. Díky obrovské lopatě dokázal vykopat půldruhého kilometru země na tři nabrání, zatímco jeho kouzelný bič dokázal jediným prásknutím pohnout pohořím.
Jiné pověsti se pokoušely vysvětlit způsob, jakým se zeď klikatí. Podle jedné se císařův kůň směl volně procházet po severní hranici Číny se závažím přivázaným k ohonu. Skupina stavitelů za ním stavěla zeď na stopě , kterou závaží zanechávalo v prachu. Některé prudké ohyby zdi má prý na svědomí drak, který u ní jednoho horkého odpoledne usnul a vahou svého těla ji pokřivil.
Z knihy: KDY, KDE, PROČ - JAK SE TO STALO