Lhaní o příčinách Radových ekonomických problémů

Počátkem roku 2011, kdy Agrofert koupil Radovo Agro Jevišo¬vice, se v médiích objevoval pouze jeden výklad této akvizice: podnikatel Rada se zadlužil kvůli neuvážlivému chovu krokodýlů nilských. V dopise, který nám Agrofert poslal, o něm píše jako o „nechvalně proslulém a vysoce ztrátovém“.
Za nápadem chovat v České republice krokodýla nilského stá¬la Radova úvaha, že bude dravé plazy krmit zvířecím odpadem ze svých drůbežích a prasečích chovů. V budoucnu pak vydělá na prodeji krokodýlího masa a kůže. Připadalo mu to jako win¬-win řešení: ušetří na asanaci a získá na krokodýlích produktech. Nešlo to ovšem tak hladce. Porážce krokodýlů stály v cestě chy¬bějící paragrafy – prvního krokodýla v Agro Jevišovice porazili až v roce 2013. Za Babiše.
Že by ho chov krokodýlů přivedl na mizinu, je ovšem Rada schopen snadno vyvrátit. Investiční náklady projektu podle něj byly velmi nízké. Cena jednoho mláděte se pohybovala v řádu desítek dolarů. Investice do jejich výběhu byly rovněž malé, šlo pouze o rekonstrukce starších objektů ve vlastnictví firmy.
Hospodářský výsledek Agro Jevišovice za období leden až červenec 2010 – tedy ještě před převzetím Agrofertem – byl 81 396 409 korun. Krokodýli se podíleli na ztrátě sumou 546 092 korun. „Do toho ovšem nebyla účtována zvířata, která krokodýli sežrali a za která bychom jinak museli platit asanačnímu podniku devět korun za kilo. Kdybychom tyto ušetřené peníze zaúčtovali, mám za to, že by krokodýli vykázali jen malou ztrátu,“ říká Rada.
Vedle krokodýlů podle Agrofertu k Radovu „špatnému hospoda¬ření“ patřily i „riskantní ztrátové investice na Ukrajině, v Rumun¬sku a na Slovensku“. K tomu Bohumír Rada podotýká, že ukrajin¬skou firmu prodal za výhodných podmínek ještě v roce 2008 – tedy dost dlouho před prodejem Agra Jevišovice Babišovi. Koupila ji francouzská společnost Agrofuel SA za dva miliony eur. K tomu je ještě potřeba přičíst jeden milion eur za postoupení pohledávek firmy. Kupní smlouvu potvrzující Radova slova máme k dispozici.
Rumunskou firmu vlastnil Rada v roce 2010 – tedy v okamži¬ku, kdy se nad ním stahovala mračna – teprve zhruba dva roky. „To je doba, kdy do pozemků musíte běžně investovat. Dávat je do pořádku. Teprve pak se vám investice začne navracet. V době, kdy jsem ještě vlastnil Agro Jevišovice, nás ale podnikání v Ru¬munsku nemohlo finančně ohrožovat,“ říká. K provozu sloven-ských drůbežáren měl Radu přemluvit přímo Andrej Babiš: „Pro¬sil mě, abych se o to postaral, že má své výkrmy drůbeže zavřené, že nemá co porážet ve své firmě Hyza. Že prý to jeho lidé neumí a kradou,“ líčí událost Rada.
V každém případě můžeme říct, že Agrofert nemluví pravdu, pokud tvrdí, že se Rada podnikáním s krokodýly, na Ukrajině, v Rumunsku a na Slovensku dostal do fatálních dluhů. Možná na nich nevydělával, jak zamýšlel, ale v celkovém objemu hospo¬daření firmy se jednalo o marginální položky.
A tak se dostáváme ke klíčovému argumentu, že Radovo Agro Jevišovice dlužilo Agrofertu 250 milionů korun, a že tím pádem holding „neměl jinou možnost než společnost odkoupit a převzít“. Jenomže podle Rady byl právě přístup Agrofertu příčinou, proč se v dluzích ocitl. „Agrofert coby největší český odběratel držel ceny drůbeže do roku 2010 okolo jednadvaceti korun. Poté, co ode mě získali Agro Jevišovice, začaly ceny okamžitě stoupat,“ říká.
Potvrzují to data Státního zemědělského intervenčního fondu. Zatímco v první polovině roku 2010 se cena za kilo jateční drů¬beže pohybovala okolo dvaceti korun a v lednu 2011 – termín podpisu smlouvy o nákupu Agro Jevišovice Agrofertem – byla na 20,92 korunách, v březnu už stoupla na 21,27 korun, v květnu na 22,29 korun. A v lednu 2013 stálo kilo jateční drůbeže sko¬ro 25 korun. Na konci roku 2014 se cena vrátila na 23,45 korun a na stejné úrovni zůstala i v následujících měsících až do červen¬ce 2015, kdy jsme se věcí důkladně zabývali.
Bohumír Rada z Agro Jevišovice dodával do firem Agrofertu –Kostelecké uzeniny, Vodňanská drůbež, brněnský Promt, THP Topoľčany – patnáct milionů kuřat ročně, tedy třicet milionů ki-logramů. Při rozdílu až čtyři koruny na kilogramu tak mluvíme o hypotetických ztrátách v dvojnásobné výši, než uvádí Rada sám: tedy až o 120 milionech ročně.
Když se pro srovnání podíváme, jak hospodaří Výkrm Třebíč, což je značka, pod kterou Andrej Babiš sjednotil produkci drů¬beže v Agrofertu, ztrátu tu vykazovali i v roce 2013, kdy byla cena drůbeže po většinu roku nad 24 korunami. Agrofert je sám sobě dodavatelem směsí a služeb, ceny jateční drůbeže vzrostly, a přesto jeho vlastní společnost vykazuje ztráty.