Lpění na tradicích je úpadkové! Otevřeme se novému!

Ti, kteří s nostalgií a smutkem poohlížejí na minulé časy, ti, kteří jsou přesvědčeni, že lépe bylo v minulých dobách, i ti, kteří se snaží oživit a vzkřísit něco z toho minulého, všichni tito ani netuší, jak sami sobě, ale také svým bližním ztěžují duchovní cestu.

Proč? Neboť chod stvoření nezná cestu zpět, ale všechno směřuje jedině dopředu k novému vývoji. Minulé se proto už nikdy nevrátí, aby se stalo přítomným. Nedovolí to tlak věčného pohybu vpřed.

Strážce času, Hathmés, ve své věrné službě Vůli Stvořitele už dávno nechal zasypat pískem a pokrýt prachem vše, co patřilo k minulým dobám lidského vývoje.

Lidé musí konečně pochopit, že je pro ně důležité jedině to přítomné, v čem se mají posouvat dál a výše k naplnění pravého úkolu lidstva. Minulost poskytuje pouze zkušenost, ale nemá být nikdy se smutkem volána k opětovnému oživení, protože všechno se přeměňuje, vyvíjí a ve vývoji vpřed je to minulé již překonaným stavem.

No a do tohoto vývoje zasahuje člověk svou svobodnou vůlí skrze své chtění. Jeho chtění vytváří otisky prstů do hmoty, do které má otiskovat vždy nové formy. A tyto formy se mají skrze jeho čisté chtění vyvíjet ve formy stále ušlechtilejší. Má to být vývoj směřující stále výše, až k trvalé blaženosti.

Naše svobodná vůle nám je dána proto, abychom ve všem mohli stát sami za sebe v plné síle svého ducha, ne jako nějaké loutky, vedené někým jiným. Moc svobodné vůle má být používána k získávání poznání a zralosti duchovního druhu. Aby mohl jít vývoj správnou cestou, toto má být na prvním místě.

Lidé v tom však naprosto selhávají. Zaostali za vším ostatním děním ve stvoření, kterým bylo očekáváno správné a harmonické zachvívání lidí na jejich cestě stvořením.

To se však už dlouho neděje a proto je tolik nářku po dávných dobách, kdy lidé ještě alespoň částečně drželi rok s vývojem ostatních částí stvoření.

Tehdy se jim to dařilo a proto mohli tu a tam přijít období úspěchů a vzestupu, na které se nyní se smutkem a touhou vzpomíná.

Tím se však ztrácí síla, potřebná k vývoji právě v dnešní době, neboť ze Světla přicházejí mnohé nové poznatky, které mají sílu pozvednout současný stav rychle vzhůru k vytoužené době míru a štěstí.

K tomu však nedojde rukama zpátečníků, zaměřených na minulé tradice, z nichž se ještě navíc mnohé ukazuje jako nesprávné a pokřivené.

Všechno ve stvoření se stále vyvíjí, ale lidstvo ustrnulo na poznání, které už dávno mělo být minulostí. Přijímání nového Poznání o stvoření a Stvořiteli by přineslo výhledy nebývalého druhu, které by na Zemi už dávno nastolily zcela nové podmínky života, vyrůstajícího ze znalostí duchovního druhu.

Lidstvo však o tom dosud neví téměř nic. I o Stvořiteli a jeho působení ví jen zlomek toho, co by mohlo znát a znát už mělo.

Nacházíme se v době, kdy vše bezduché a v tupém pokračování udržované potřebuje být odplaveno jako nános, který škodí novému rozmachu přítomnosti lidského ducha na Zemi.

Proto potřebuje být konečně odloženo lpění na domněnkách, že tradice, úcta a upínání na poznání minulých generací je něco správného, co je Světlem ceněno a chtěno.

V současnosti se naopak ve stvoření vše rychle posouvá vpřed a co bylo ještě před pár lety dostačující, už nyní nepostačuje. Zaměřování se na minulé přináší brzdění, protože je to známkou nedostatečnosti vnitřního pohybu.

Je tolik nového poznání, které se vznáší nad naší planetou a volá po objevení. Právě v tom spočívá odplynutí všech neblahých forem zla, které dosud svírá celé lidstvo skrze zažité omyly, kterých jsou plné ony navenek úctyplně slavené tradice.

Lidstvo je v současnosti stále ještě velmi vzdáleno pravému poznání jasné a volné cesty ke Světlu. Před námi teprve stojí pravé poznání Trojjedinosti Boží, také poznání o Grálu a o Králi stvoření - Synu Člověka. Velký pokrok pozemského života a jeho duchovní, ale i materiální rozmach zůstává z tohoto důvodu stále ještě nenaplněn.

Proto pryč se smutkem po minulém! Je zde příslib skutečného rozmachu všude tam, kde nevědomost a s ní tisíce omylů a chyb ustoupí Světlu nového Poznání, ve kterém je obsažen vzestup ve všech rovinách lidské společnosti.

Před každým jednotlivcem se otevírají dvě cesty. Buď cesta k novým výhledům povznášejícího a Světlem naplněného bytí, nebo cesta směřující k zániku. Volba spočívá na každém člověku.

Není proto už žádný čas na truchlení za minulým, ani na zabývání se tím, co už nelze vrátit.

Zbývá jen teď a tady! V přítomnosti se rozhoduje o všem, co přijde pro každého tvora.

Kdo to správně chápe, ten se s celou silou svého citu míruplně připoutá k úsilí o všeobsáhlé dobro vůči všemu a všem.

Už jen k tomu je každému v současnosti poskytnut jeho čas. Už je čas jen o úsilí o soulad s Vůlí Stvořitele. V tom spočívá ono nové, co formuje cestu nového života. Všechno minulé už doznělo a je pro další vývoj nedostatečné!

Proto směle vpřed s jasným volným pohledem na to, co se blíží k Zemi, protože to živě zkoumajícímu člověku přináší poznání Pravdy a jejím přijetím osvobození od mnoha osudových vláken omylů, táhnoucích se do daleké minulosti.