Z Výšin nezadržitelně proudí k Zemi záření Pravdy!

Náš svět není takový, jaký by měl být. To vidí a vnímají mnozí. Proč tomu tak je? Protože jsme vzdáleni všemu opravdovému duchovnu, které nám má pomáhat na naší cestě života.

Proto je zde tolik roztrpčení, vnitřního i vnějšího utrpení a nenaplnění. Tolik rozdělení a názorových konfliktů.

Náš svět není zdravě přirozený, vznešený, požehnaný a přestoupený poznáním Pravdy. Jedině Pravda totiž spojuje a přináší posílení pro všechny, kdo ji smějí držet ve svých rukou.

Najde-li si místo uvnitř člověka, přináší ihned občerstvení, vyrovnanost, klid, osvobození a také potřebnou vnitřní sílu k pravé výstavbě.

To však dnes lidem chybí a proto vše, co vychází z jejich rukou, je postaveno na nesprávném myšlenkovém základě. Myšlenkový svět je tvořen jen z lidských domněnek a klamu místo toho, aby byl formován z poznání vznešeného úkolu lidského bytí na Zemi.

Myšlenkové formy, vznikající z lidského bloudění, vytvářejí ve viditelném světě vše pokřivené. Pokřivená je proto věda, kultura, umění, sport i všechny zvyklosti a pravidla života. Je to svět, zformovaný z rouhavé neznalosti zákonů stvoření i samotného Stvořitele.

Lidské úsilí proto již dávno směřuje úplně jiným směrem, než tím, který byl nastaven vlídnou moudrostí Stvořitele.

Lidé pod vedením rozumu útočili vždy na vše ryzejší, co v myšlenkovém úsilí směřovalo k Pravdě. To se vyhrotilo vždy, když na Zemi došlo ke vtělení ze Světla, a tedy z Pravdy.

Všechno pozemské se tehdy stavělo proti a když to Světlé nakonec Zemi opustilo, rozum se s odstupem vždy pustil do práce, aby přinesenou Pravdu oslabil a proměnil ji v nepravdu. A proto v názorech a představách lidí nakonec zůstalo hlavně to nesprávné a odtržené od Světla.

Ale takhle to nezůstane natrvalo, protože se to má v dohledné době zásadně změnit. Již poměrně brzy odsune Pravda ze Země to pokřivené. A přijde to tak nečekaně, že tím budou lidé zaskočeni.

Jen tu a tam, kde se rozhoří v člověku vyšší a vznešenější city, může dojít k roztržení clony nezdravého pozemského naladění a k prožití nějaké ctnosti, neoddělitelně spojené s Pravdou. Blažení ti, kteří to dokáží tu a tam prožívat už dnes. Oni jsou připraveni na to, aby až přijde Pravda, nebyli spolu se současným klamavým způsobem života strženi dolů, ale aby dokázali poznávat příchod onoho nového, Světlého, zaslíbeného světa.

Jen skrze cit a živé citové vnímání se tak může dít v člověku, který vroucně touží po opravdovém životě na Zemi.

Proto je tak velmi potřebné snažit se vše prožívat citem a ve vnitřním citovém zkoumání se snažit hledat pravdivost všech věcí. Vše je třeba procítit a v procítění hledat odpovědi na otázky.

Vždyť například uvažme, jak je možné, aby náš svět, který vzešel z rukou Stvořitele, mohl pochybovat o Jeho jsoucnosti?

Kdo však chce s vážností procítit otázku existence Stvořitele a vzniku vesmíru, musí přece vždy dojít k tomu, že někde se pro všechno, co existuje, nachází východisko.

Východiskem je síla, která dala všemu život a také směr vývoje. Pokud lidé pojmenují tuto silou Tvůrčí silou, nebo silou Boží, je to v podstatě jedno, protože jde o vyjádření stejného východiska jinými slovy.

Tvůrčí síla existuje, protože jinak by nemohlo vzniknout nic z toho, co se nachází kolem nás.

Žel, materialističtí lidé to však vnímají jinak a proto je není v určitém smyslu možné počítat k lidskému duchovnímu druhu, který má přece dar najít pravdivé odpovědi na všechny zásadní otázky.

Náš svět, naplněný takovýmto katastrofálním tápáním se blíží ke svému konci, protože takovýmto způsobem už nemůže jít dál a ve svém vyčerpání, které je všude pozorovatelné, se stává světem minulým.

Aniž by to lidé pozorovali, jsou stále více a více obklopováni světem novým. A to nové se již nachází ve stadiu, kdy vstoupí na naši Zemi a přinese poznání Pravdy, které se stane základem pro veškerou další výstavbu.

To nové sestupuje k Zemi v majestátu Světla Syna Člověka jako zaslíbené znovuzrození veškerého čistého života.

Přichází vzkříšení spočívající v nalezení nového, ušlechtilého smyslu bytí, které zde není jen pro krátký pozemský čas, ale přináší možnost věčného vědomého trvání ve stvoření.

Lidé ani netuší, jak blízko je vyschnutí myšlenkových močálů neexistence Stvořitele, čistě materialistického života a mnoha jiných myšlenkových omylů, které jen klamou a zavádějí mnohé lidské duše, hledající něco vyšší.

A stane se to tehdy, když na Zemi vítězně vstoupí nový svět, zachvívající se v souladu s Pravdou. Snáší se to dolů s paprskem Syna Člověka a působí to každým dnem víc a víc.

Přichází to jako nové záření, které probouzí a rozechvívá vnitřek lidí všude tam, kde jsou ještě schopni zachycovat vzdálené znění z výšin.

To, že to lidstvo jako celek nepoznává, není důležité.

Znamením, že se to děje, je vnitřní neklid a postupný rozvrat všech představ lidí o správnosti toho, jak má podle nich vypadat svět.

Pravda otřese vším falešným a nesprávným.

Valí se to z výšin dolů a nedá se jinak, než to radostně pozdravit, i když to otřese životem mnohého člověka. Je v tom příslib vzkříšení i Soudu zároveň.

Ať je proto každý citově bdělý, co znamená, že všechno kolem sebe máme začít vnímat svým citem.

Slova Pána Ježíše i Slovo jím zvěstovaného Ducha Pravdy v Poselství Grálu má ožít jako jeden velký celek dobra a čistoty v lidském nitru.

Přichází doba nového života, kterým bude přestupovat Pravda Boží. Proto vše, co se začíná dít, má každý přijímat s otevřeností citu ve svém nitru, aby jeho duch mohl být občerstven a obdarován skrze příliv Světla, který je v tom pro něho obsažen.

Nová doba si razí cestu k naší Zemi! Stíny se rozplynou, slzy budou vysušeny a vše rozkvete do krásy, která se bude smět trvale zachvívat v požehnání Nejvyššího.