Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

IV. Od povětří a větrů

Lepší pták na talíři pečený nežli v povětří vznešený; t. lepší věc jistá
než nejistá.
Větrem živu býti nelze.
Zpraví to jak vítr mouku/plevy/pastuší chalupu.
Oni tam z té strany větru nahánějí.
Aby naň vítr nevál; t. rozkošníček.
Kam vítr, tam plášť. (O vrtkavém člověku.)
Pudivítr; t. blázen.
Koruhvička se obrátila; t. vítr z jiné strany jde, což koruhev na věži ji-
nak obrácená ukazuje. Užívá se o proměně štěstí.
Jiný věje vítr; o témž.
Po bouři bývá jasno, po jasnu mračno.
Po nečasu bývá čas.
Kdo větrů šetří, nebude síti, a oblaků, nebude žíti.
Vítr lapali.
Fučí mu v kotrbě.

Od oblaku, dešti, sněhu, mrazu, ledu, hřímání
Co z nebe prší, to žádnému neškodí.
Spadne z něho, co z husy dešť.
Po nečasu bývá čas.
Z velikého mračna (neb povětří) malý déšť.
Rozešlo se mračno bez deště.
Kdo doma zmokne, ani ho Bohu líto není.
Trefil z deště pod žlab.
Zmokl pod střechou/pod víchem, ano nepršelo. (O opilém.)
Stálý jako letní sníh; t. vrtkavý.
Hůř, než by mrzlo.
Na holo zahřmělo; t. chybilo naměření.
Na hromu lehne, na hromu vstane.
Na ledě se zhřívati.