Moudrost starých Čechů… Jan Amos Komenský

XIV. Od ptactva všelijakého, pitomého

Ne všickni ptáci jsou páv aneb orlice. (Si bovem non possis, asinum agas.)
Lepší vrabec v hrsti než jeřábek v lese; t. lepší málo jisté než mnohé nejisté.

Od čápů
Mnoho čápů, málo žab; t. mnoho hostí, málo jísti.
Vyšel z dobry co čáp z konopí.
Umí čápem točiti.

Od havranů
Usedlý co havran na topoli; užívá se o nejistém dlužníku.
Havran havran.

Od holubů
Není než holub.
Teď, holube, zrno; o hloupých se říká, jimž se všecko do očí a do úst vstrčiti musí.
Na holuba netřeba než necek; t. prostého snadno podtrhnouti.
Lepší holub v ruce než jeřábek na střeše.
Točí se co holub na baňce.

Od husí
Hus za moře, hus domů. (Pilum, non animum mutant, qui trans mare
currunt.)
Kde husy, tu štěbety, kde ženy, tu klevety.
Rozumím, odkud hus pije.
Dbá on, jako by mu hus zapiskla.
Piskneš-li, pisknu. (Od husy vzaté; z nichž jedna když piskne, druhá se
hned ozve. Tím pak slovem jeden druhému trucuje, poví-li naň co, že
on zase.)
Rád by houserem berana vyloudil. (Ad fabulas referendum.)
Čekám času, co hus klasu.

Od káně
Káně umoklá.

Od kavky
Kavka leť, kam leť, vždy jest kavkou.
Kavka jest kavkou/črná, i když se v bílém sněhu válí.

Od kohouta
Kdo nejsa kohout kokrhá, pokoj mrhá.
Zakohoutil se naň.
Kohout na svém smetišti hrdina (neb rád kokrhá a zpívá).
Ke dni i mladí kohouti zpívají; t. když je staří probudí, neb když světlo
vidí.
Chodí jako uklvaný kohout.
Běda kohoutu, na kterého jestřába pouštějí.
I černá slepice bílé nese vejce.
Běda té slepici, na kterou jestřába štvou.
Slepičího mozku člověk, kterýž vždy výš na hřadu leze, dokud nad sebou co vidí, až třeba spadne.
Tele učí slepici kdákati.
Slepice kdáčíc, zrna v ústech nezdrží.
Doma kdáče, jinde nese.

Od kosa
Když trefí kos na kosa, jeden z nich umyká nosa.

Od kuřat
Moudřejší kuře než slepice; zn. všetečnost.
Ano, kuře se prv rodí než vejce.
Ani kuře nerádo darmo kutá a hrabe.
Dělá se, jako by neuměl kuřátka rozvázati.

Od kvíčaly
Dobrá kvíčala z krmíka; t. krmný vepř.

Od lelka
Lelky lapati.

Od orlice
Uč ty orlici létati.
Orel much nelapá (ale zajíce, srny, sokoly etc.). (Aquila non captat muscas.)

Od páva
Páv potřásá ocasem.

Od pěnkavy
Neví ještě, kam pěnkava nosem sedá.

Od sojky
Má sojky v hlavě; zn. třeštíka.

Od sokole
Když sokol oprší, i vrána ho ukluve.

Od krahulce
Slavíček z úlehle; t. krkavec.

Od slavíčka
Zimní slavíček; t. vlk.

Od špačků
Rozvázal špačky.
Rozpouští špačky.

Od straky
Straka ze kře, a tři v keř; když se co proti vůli naší množí, že ubrániti
nelze.
Ukázati straku na vrbě; t. nejistým troštem potěšiti.
Já o strace, on o vráně.

Od tetřeva
Hluchý tetřev.

Od vejra
Pravý vejr.

Od vrabců
Vrabci se hádají o cizí proso.
Jde mi z tebe strach, co z pečeného vrabce.
Hledí co těhotný vrabec. (O lenivém neb o neveselém.)
Lepší vrabec v hrsti než na střeše pět.
Vrabci v trní.
Medle uč ty vrabce létati.

Od vrány
Když se vrána zjestřabí, hleďte se ptáci.
Vrána vráně oka nevykline.
Vrána neumí než kvákati.
Ani kvákati, ani kvokati; o hloupých vzní.
Chytrý co mladá vrána.
Když přijdeš mezi vrány, musíš krákat jako ony.

Od vlaštovice
Jako vlašťovička šveholí; t. o řečňování.

Od zevle
Pravý zevel.

Od hnízda
Sám do svého hnízda naprášiv, musí zase do něho vlézti.